|
|
Cesta na veterinu aneb kočka není pes
Roztomilé, hravé a mazlivé stvořeníčko, kočičí holčička Natálka, se chystá na veterinu. Její panička má za to, že číču těch pár set metrů na veterinu donese pod bundou... ale ouha!
V pátek 13.1.2006 jsem se zařadila mezi majitele kočiček. Nejkrásnější pátek 13. v mém životě. Roztomilé, hravé a mazlivé stvořeníčko si mne naprosto získalo. Mám již čtyři roky Jonáška (jorkšírek), ale on není moc mazlivý, a Natálka mi vyplnila tuto mezeru dokonale.
Po týdnu jsem musela s Natálkou k veterináři na přeočkování. Vycházejíc ze zkušeností s Jonáškem jsem si bláhově myslela, že kotě si dám v dece za bundu a dojdeme k lékaři. Dcera Hanka, která má kočičky tři, a tudíž bohaté zkušenosti, mne okamžitě usměrnila. Když ale tvrdila, že ani těch cca 500 m, které dělí naše bydliště, nemohu s kočkou v dece dojít, neboť ona má přepravku na číči a půjčí mi ji, považovala jsem to za silně přehnané.
Natálka
Dala mi striktní příkaz, že počkám dole v domě, dokud nepřijede s přepravkou, a potom teprve můžeme vyrazit k lékařce. Vše jsem patřičně okomentovala před svými kolegyněmi ve smyslu, že to moje dítě je přehnaně pedantské apod. Myslela jsem si své, ale budiž - byla jsem ráda, že k doktorce se mnou pojede, a tak jsem musela být poslušná.
Přišla naše chvíle, Hanča zavolala, že vyjíždí, a my s Natálkou vyrazily čekat na chodbu domu. Kotě se spokojeně zabalené v dece rozhlíželo domem, výtahem už zbývalo jen projít lítačkami a čekat u vchodu, až uvidíme autíčko.
Lítačky, kterými procházím denně nejméně 2x a jejich zvuky vůbec nevnímám, se nám staly osudnými. Já zvuky nevnímám, ale Natálka – no co mám povídat. Ve zlomku vteřiny se změnila v běsnící bestii, která vyrazila z mé náruče a jen dík uzavřenému prostoru nezmizela v nedohlednu. Popadla jsem ji za hrudníček a doufala, že jí uklidním. Její zoubky i drápky se změnily ve smrtící zbraně a za řev by se ani lev nestyděl. Bilance na mém těle – roztržené ucho, tři prokousnuté prsty a nepočítaně škrábanců. Toť, prosím, výsledek boje mé 80 kg maličkosti a 1,5 kg kočičky.
Natálka
Hanča dorazila a po prvotním úleku při pohledu na zkrvavělou matku lakonicky poznamenala: "Názorněji jsi poučení, co je kočka, nemohla dostat." Sled dalších událostí již byl fádní. Hanča v pohodě s Natálkou absolvovala očkování a domů jsem si přinesla opět spokojené, miloučké, mazlivé a hravé stvořeníčko. Zatímco já měla až do večera klepotici a nemohla se z toho otřesu vzpamatovat.
Začátečníci kočkaři, věřte zkušeným a řiďte se jejich radami, ona kočička opravdu není pejsek. Kéž můj příběh je poučením pro druhé.
Poučení: Kočku přepravujeme v pevné schránce, optimální jsou pro tento účel plastové přenosky. Je zbytečné riskovat, vždyť ceny přenosek pro kočky začínají na 350 Kč!
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Uff (2006-02-03 08:34:18, AndreaO) Odpovědět
To som si vydychla. Ked som citala uvod, uz som sa zlakla, ze ste nakoniec Natalku niesli bez prepravky...
Ono je to sice mozne, ale jedine pri macke, ktora je zvyknuta na postroj a voditko a vonku sa neboji. (Su aj vynimky). Ale potom jedine na tom postroji a voditku.
Su aj vynimky, ktore v pripade nebezpecia prchaju k majitelovi (jednu taku mam a ked sa boji tak najbezpecnejsie sa citi u mna pod trickom), ale to su vynimky. Vacsina maciciek pri neocakavanom hluku uteka prec a schovava sa. A bytovym macickam, ale aj vonkajsim sa toto stava osudnym. Bytovym vo vacsom mnozstve, pretoze starsie vonkajsie su si uz vedome nebezpecestva z aut, ale vynimky potvrdzuju pravidlo...
Musím se přiznat, (2006-02-03 09:09:53, Helena) Odpovědět
že jsem se skutečně od plic zasmála, protože jsem taky něco takového zažila a vy jste mě to moc krásně připomněla. Moje dcera hodlala kotě (takové malé a slabé, na zimu nezvyklé stvořeníčko) taky přepravovat pod bundou. Dostala jsem se k ní v okamžiku, kdy seděla v nepřirozené poloze na schodech domu, kočku držela za jednu zadní nohu, a obě řvaly ostošest. To, že jsem se já začala smát mě myslím odpoštěly hodně dlouho.
kočka vždy do přepravky (2006-02-03 10:27:15, Jana Nováková) Odpovědět
Počátkem ledna jsem odchytla u nás v Nuslích přítulnou
kočku asi domácí /běhající mezi auty/,neměla jsem sebou přepravku a měla jsem co dělat abych došla cca 100m na policii ČR,není potřeba riskovat-kočka patří do přepravky,je to bezpečí jak pro zvíře ,tak pro majitele.
(bez názvu) (2006-02-03 11:54:51, Jitka) Odpovědět
Mě se líbí, jak píšete ten řev. To dobře znám. Ale jednou, když jsem moji polodivokou kočičku nemohla chytit jsem se vydala k veterinářům bez kočky. Ona už není polodivoká, ale jak jí bylo zle, tak si vzpoměla, že tedy nikam nepojede, já jí naháněla po bytě, kočka lítala, já za ní, druhá se na to s podivem koukala, co se to děje a raději se odklidila, asi tušila o co se jedná. Když jsem jí skoro měla, ona umí vyskočit z místa asi 1 m vysoko a zdrhnout, já v pokoji, ona už vedle a ten řev, kdyby to slyšel nějaký ochránce zvířat, tak by myslel, že jí mučím.
řvoucí bestie... (2006-02-03 13:34:07, Linda) Odpovědět
Já mám zkušenost velmi obdobnou. Mám nepohodovější a nejmazlivější.. siamku. Bedýnka jí nevadí, je schopná se stočit a spát, pokud ovšem nejsou na dohled lidé, před kterými by mohla okázale trpět. Takže při cestách hromadnou dopravou budím rozruch, když se to hubené nic ozývá jako naštvaná lodní siréna a pro bližší zájemce ještě dělá ksichty...
(bez názvu) (2006-02-03 18:48:38, Majda) Odpovědět
Omlouvám se, ale jelikož vše dobře dopadlo, tak jsem se škodolibě rozesmála. Já nemohu svoji kočku ani dostat do přepravky bez krutého boje, kdy krev jen crčí (nikoliv z kočky) a představa nést ji v dece jen do auta je nemyslitelná. A poměr váhy v tomto boji fakt nehraje roli (120 proti 6). Zdravím vás i Natálku :o)
(bez názvu) (2006-02-03 21:24:12, Daniela) Odpovědět
To já naši číču do přepravky dostala pohodlně, jeli jsme na vytažení stehů po kastraci. Nicméně, byla tak vystrašená, že se cestou podělala až za ušima, takže smrděla přepravka, kočka a potažmo i já na 10 metrů daleko. Na veterině jsem odchytila sestru a museli jsme to páchnoucí stvoření i přepravku napřed trochu zcivilizovat pod sprchou :-)))
(bez názvu) (2006-02-04 10:52:26, Dita) Odpovědět
Mně se takto dosralo kotě naštěstí až cestou z očkovaní.Ale ta jízda autem byla hrozná - veterinářku máme 30 km daleko. Ke konci jízdy už jsem počítala pomalu metry a přemýšlela, jestli podělané kotě ještě navíc nepozvracím.
:)) (2006-02-05 09:46:50, Evusik) Odpovědět
ja mam asi skutocne stastie na mackopsy :) je pravda, ze starsiu miusku musim mat vzdy aspon na postroji - nie vsak preto, ze by skrabala, ale s velkou ochotou by sa vybrala skumat svet (najma auta, akosi magicky ju pritahuju). no a risko - ten ma este len styri mesiace, je neskutocne maznavy a navyse citlivy na zimu, takze si nevie predstavit lepsie miesto na prepravu k vetoske (cca 200m) ako moju bundu :) a okrem mnaukania nevyjadruje ziadne protesty :) prepravku bravam zvycajne len vtedy, ked beriem obe potvorky - to by sa uz asi nezvladlo ;)
este k tym prepravkam (2006-02-05 09:50:08, Evusik) Odpovědět
moji dvaja nezbednici si robia z prepravky doma pelech a biju sa o miesto v nom (to, ze maju 4 dalsie "oficialne" pelechy im v tom vobec nebrani), takze dostat ich oboch naraz do prepravky nemam vobec ziadny problem :) a prejavovat sa zacnu zvycajne az v cakarni, ked tam travime uz nejaku tu dobu - vtedy aspon jedneho vyberiem a na striedacku sa s nimi prechadzam po cakarni. no, asi patrim skutocne k tym stastnym mackarom :D
(bez názvu) (2006-02-08 11:14:12, Janulak) Odpovědět
Veru, nam prepravka velmi pomaha. S Rasputinkom a Leonkou by asi pri prevoze be prepravky (pouzivame auto) problem nebol, ale so Smokom by sme si to "uzili". Ale bez ohladu na to ci je niektora nasa macka kludas, alebo "dablik" pouzivame prepravku - nehodlam zistovat ake by to bolo bez... na to mam svoje macky prilis rada.
Proím pozte nám! (2009-04-09 09:43:29, Markéta) Odpovědět
Ahoj, mám ted 8 něsíční kotátko, je 2 týdny po kastraci! Anáj ji přesla chut na jídlo,pije jen málo, skoro nekaka a ni nemočí, má bledé dásně, a je přišerně apatická a ma nejistou chuzi!Posím co ses tím dá dělat?! Prosím odpovídejte do emailu =(
Veterinář! (2009-04-09 09:56:27, Helena) Odpovědět
Tuhlu odpověď asi nečekáte ale lepší asi nedostanete - DOJĎETE S KOČKOU K VETERINÁŘI!
okamžitě k veterináři! (2009-04-09 12:04:37, MarcelaH) Odpovědět
už jen jeden nebo dva z popisovaných příznaků svědčí pro akutní a velmi vážný stav. Ten v žádném případě nezvládnete sami doma!Bledé sliznice a nejistá chůze by mohly svědčit o krvácení nebo zánětu, to že kočka nemočí je taky velmi alarmující a je nutno okamžitě řešit. Nechci strašit, ale pokud budete čekat, mohlo by být taky zítra pozdě. Rozhodně bez vyšetření na veterině to nepůjde.
Autička (2009-05-26 05:17:25, Martinka) Odpovědět
Hanko asi Vás překvapím, ale i transportu se dá kočka naučit... Ja sveho Joeyho vozím už od 6ti týdnů v autě a musím říct že to miluje.. (Dnes mu je 13 měsíců) Kdykoli přijedu z práce, utíká mi naproti a sotva otevřu dveře už skočí dovnitř a uvelebí se na své místečko - pod zadní sklo. Není to sice moc bezpečné místo, ale víc jak 15km neabsolvoval a ja se s ním snažím jezdit opravdu ohleduplně. Nicméně je to nekastrovaný kocour, takže divoch a i tak se jízda zvládá naprosto skvěle! Proto všem začínajícím chovatelům co plánují kočičku přepravovat autem doporučuju zvykat je už od malička. Já začala přepravovat minikotě v připoutaném záchůdku s hračičkama, celou cestu si hrál a nic nevnímal.. teď je to pro něj běžná věc.
To je sice hezké,ale (2009-05-26 07:34:29, blanka.b) Odpovědět
zvíře přepravované v autě by měla být zabezpečeno, tak aby se nedostalo k řidiči, tj. v přepravce či připoutané pásy, či přepážka v autě. Asi jste nikdy neslyšela, že např. prudkým bržděním můžete zvíře zabít.
Navíc když je zvířeti špatně a zvracívá, tak s tím skutečně nic neuděláte ani kdybyste sním jezdila od prvního dne.
Znám hrůzyplnou povídku, (2009-05-26 08:08:12, Katja) Odpovědět
kdy si babička v autě na něco vzpomněla, lekla se, vyplašila kocoura, ten skočil na řidiče, auto se převrátilo... a poblíž se schovávali uprchlí trestanci, kteří celou rodinu vyvraždili. Takže bacha!
vtipné, (2009-05-26 08:31:53, blanka.b) Odpovědět
ale stačí jen dodržovat zákony, zvíře musí být skutečně zabezpečené.
Mikeš (2013-04-07 13:29:48, Evka) Odpovědět
Jedná se již o starší příspěvek, ale stejně musím napsat jak moc mě pobavil:-)... Směju se tu až se za břicho popadám a můj nově nabytý (čtyřletý osiřelý) kocour Mikeš se snad konečně trochu směje se mnou...
Podobnou příhodu jsem zažila při jeho odchytu... Nachytala jsem ho na jídlo a pak jsem měla velmi ženský a romantický nápad, že mu ukážu naposledy jeho krásnou zahrádku na Vysočině. Procházela jsem se tam s ním, vyprávěla jsem mu jak nám spolu bude dobře a jak to zvládneme a nakonec mi jako voda protekl mezi prsty. Pak jsem ho hledala několik dalších dnů, až jsem nakonec musela použít odchytovou klec... Dobře to dopadlo a jsem poučená... Při transportu na veterinu si nyní dávám cca hodinovou rezervu na jeho odchyt do přepravky...
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|