|
|
Dospělá kočka? Samá pozitiva a sociální jistoty!
Ačkoliv jsou koťata roztomilost sama, má adopce dospělé kočky řadu výhod. A co teprve pořízení dvou dospělých koček!
Vím, že si to někdo nedá vymluvit, ale já tvrdím jedno: je lepší vzít si
kočičku-kocourka v jejich dospělém věku než piplat koťátko. Je jasné, že
koťátko dokáže divy - upře na nás nevinná očka, zapláče, ovine se nám kolem nohy... a my jsme úplně bezbranní a přemožení citem.
A když si máme vybrat mezi roztomilým koťátkem a rezervovanou dospělou kočičí dámou, je jasné, jak to dopadne. Každý se rozlítostní nad koťátkem... a však si už dospělá kočka nějak sama poradí!
Co na tom, že si ta kočka má "poradit" uprostřed třeskutých
mrazů na dálnici, ta tolik citu nevzbudí. A přece... Útulky jsou plné právě těch dospělých kočiček, zůstávají tu na ocet kvůli lidským předsudkům, že "by si nezvykly" a bůhví co ještě.
Pidinka a Miňonka
Já sice nemám tolik zkušeností, ale můžu uvést
příklad toho, jak jsme k našim dvěma dospělým kočkám přišli my.
První ze všeho
bylo obrovské přání vůbec kočku v maličkém bytě mít. Napřed jsem se tedy
snažila získat informace, jestli to lze a jestli s tím má někdo zkušenost. A
kupodivu - ukázalo se, že malý byt není překážka. Výbavu pro kočičku - WC,
škrabadlo, misky, pelíšek - jsme doma měli. A úžasnou náhodou, 3 dny před mými
narozeninami, v lednovém mrazu jsem před panelákem objevila zoufale mňoukající
kočičku, zcela jistě hledající teplo domova.
Tak jsem neváhala a vzala ji s
bušícím srdcem - jejím i mým - do kuchyně, dala jí jídlo, vodu ... a myslila
jsem, že jde o kotě. Na veterině mě hned ten den vyvedli z omylu, prý už je
aspoň tříletá!!! Ona byla asi málo krmená, a proto nevyrostla. Ale to mi vůbec
nevadilo, já se po jejím věku ptala jen kvůli krmení, jestli jí dávat kotěcí nebo dospělou stravu.
Po základní péči a asi měsíčním zotavení šla na kastraci,
aby se netrápila marným toužením. Všecko proběhlo krásně a my jsme stále žasli
nad Vasčiným skvělým bytovým chováním. V noci s námi spořádaně spala a
nerušila, na záchod nešla nikam jinam, než měla a byla velice ráda v naší
společnosti.
Vybrané chování snad měla vrozené, a to jde o obyčejnou pouliční
mourinu. Tak bystrou, inteligentní, vnímavou a něžnou kočičku aby pohledal,
bez nadsázky! Zkrátka teprve až s kočkou to byl pravý domov.
Oskar a Daisy
Domů jsme se kvůli
ní od té doby vyloženě těšili. Jenže: jsme lidé přírodymilovní a s jarem
jezdíváme na dlouhé výlety. Kočička z toho byla velice smutná a my jsme
zažívali srdceryvné scény, kdy si lehala před dveře, abychom nikam nešli, při
vítání jsme měli obavy o její duševní zdraví, jak z toho byla rozčilená ...tak
jsme začali uvažovat o kamarádce pro ni, aby měla společnost.
A zas - pomohla
náhoda. Než jsme něco vymyslili a zorganizovali, tak po roce od nálezu naší
první kočičky - téměř na den přesně - našla jiná paní, opět v lednových
mrazech, vyhozenou březí kočičku na parkovišti před supermarketem. Postarala se
o ni, nechala ji v teple bytu porodit 5 koťátek, kterým během doby našla
umístění, jen tu kočičku už jaksi nikdo nechtěl...já tam chodívala obdivovat koťátka.
Původně jsme si myslili na zrzavého kocourka Kryštofa, nejsilnějšího z
koťat. Ale když jsem viděla jeho sílící temperament, který ostře kontrastoval s
naprostou pohodovostí jeho maminky, bylo rozhodnuto. Jsme přece jen starší
lidé:) a oceníme domácí klid. A tak jsem si vzala 3 dny dovolené a na
Velikonoce si v přenosce jako svátost odnášela naši Rosinku (a teď už vím, že
je nejméně pětiletá - podle veterinářky).
Byla už kastrovaná, po odstavu koťat a celkově v pořádku. Měla jsem vážně obavy, co udělá naše primadona
Vaska, ale Rosinka to zvládla na jedničku. Nic si z uvítacího protokolu - prskání, hučení, ježení - nedělala. Rozvážným krokem obešla celý byt, očichala
misky, sežrala všecko, co na nich leželo a pak zalehla na strategickém místě.
Vaska se mohla zbláznit, těkala po bytě, temně hučela a očividně očekávala
katastrofu. Ale po 3 dnech seznamování, kdy bylo jasné, že Rosinka ji nemíní v
ničem krátit, to Vaska vzdala a přestala se strašlivými zvukovými projevy. Však
Rosinka dávala při každé příležitosti najevo, že se chce kamarádit, na druhé
straně se ale nevnucovala a trpělivě čekala, až to Vasce dojde. No a teď je
to Vaska, kdo ráno po probuzení olizuje Rosince hlavu!
Každá z nich má jinou
povahu - Rosinka je pravý opak Vasky; ztělesnění klidu, je pomalá, rozvážná -
já říkám, že kdyby dělala do politiky, asi by stála v čele KDU-ČSL - heslo
"KLIDNÁ SÍLA" ji přesně vystihuje - a právě to je na nich pěkné.
Dvě kočky
jsou opravdu velké obohacení, a pokud to jen trošičku jde, moc se přimlouvám za
to, aby to tak bylo všude:)))
Ferda a Mikina
Přesvědčili jsme se, že dospělé kočky mají
obrovskou výhodu v tom, že už jsou "hotové". Jsou to prostě dospělí partneři
lidí, mají větší zkušenosti i sebevědomí. Pro lidi, kteří netouží po divoké
akční zábavě, je to balzám na nervy - starší zvíře si dobře rozváží, jestli vůbec
stojí za to vstávat z gauče:) A večerní usínání s klidnou kočkou po boku je
lepší, než prášek na spaní. A to, že nemáme zničený, podrápaný nábytek taky
stojí za úvahu, ne? A přitom si docela rády hrají, ale s rozumem.
Je obrovská
škoda, když lidé z neznalosti nebo obav, že by na to nestačili, nemají odvahu
zkusit to s dospělou kočičkou a raději si berou malé kotě. Určitě nejsem sama,
kdo udělal podobnou zkušenost, a je mi opravdu moc líto, když v útulcích
zůstávají povahově i exteriérově krásné kočky a kocouři jen proto, že...
vyrostli.
Tento článek vznikl z frustrace z nulového zájmu obyvatel Olomouce o dospělé kočky z depozita paní Richterové. Aktuálně nás nejvíce pálí osud asi tříleté kočičky Micinky, která se k paní Richterové dostala po úmrtí své majitelky a - nikdo ji nechce. Najde se člověk, pro něhož nebude tříletá Micinka příliš "stará"?
Fotografie použité v tomto článku pocházejí z Kočičí hitparády (Jak se vám líbí?).
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
ad Micinka (2004-09-22 06:46:41, svatka) Odpovědět
Dobrá zpráva - od paní Richterová jsem se dověděla, že Micinka už je 2 dny u nové paní, tak jí společně držme palce. Ale u paní Richterové čekají "micinky" další a nový domov by potřebovaly taky, moc se za ně přimlouvám, útulek se plní, zima na krku a kočičky stále marně vyhlížejí, kdo pro ně přijde. Nevím, proč to jde tady v Olomouci tak ztuha, přitom - když před 20 lety fungoval svaz chovatelů ušlechtilých koček, tak u klecí na výstavě se tlačily fronty diváků i zájemců, teď je to opravdu smutné...
Svatá pravda! (2004-09-22 08:14:54, Dagmar) Odpovědět
Naší první kočičku jsem si brala jakou dospělou z útulku. Na kotě jsem si jako začátečník netroufala. Další kočičky k nám přišly také v dospělém věku (jednak z útulku a taky nálezem. Teprve sedmý kocourek byl nalezen jako polomrtvé kotě (kočičí rýma), léčení trvalo dlouho, ale nyní je z něj nádherný kočičák. Ale.. Kolik rozbitých květináčů,zničených kytiček, zničených záclon a závěsů od šplhání,stokrát převrácený sušák s prádlem,dokonce shozené obrázky ze zdí! Letos jsem si z dovolené převezla koťat 6. Hotová demoliční četa!Při jejich umisťování jsem sice uronila vždy pár slziček, ale jak se náš domov vracel do "normálních" kolejí, začala jsem si více vážit svých vážných rozšafných starých dam a pánů kocourů!
Dospelak (2004-09-22 08:45:25, Marika) Odpovědět
Mila Svatka, je to nadherny clanocek, a nesmierne pravdivy. Moja prva macicka z utulku bola asi 5 mesacne maca (vtedy bola jedina na adopciu, ja som chcela aspon dve, ked uz maciatko), a uzila som si svoje. Odhliadnuc od toho, ze bola velmi chora (vedela som o tom, ked som si ju brala, teda ciastocne), uz po ciastocnom prelieceni s nou sili vsetci certi.Teraz sa uz smejem, ale v tom case ma privadzala jej nesmierna energia do zufalstva, predstavte si damu, uz nie zrovna najmladsiu, ako hodiny nahana po byte maca, beha so snurkou, lebo nasa milovana bola sice neskutocne hrava, ale za partnera svojich hier si vybrala mna, a sama sa hrat odmietala. Dostojny dospelak, ukladajuci sa mi v lone - to bol moj sen. :)))
To je krásný článek a (2004-09-22 09:03:57, Jana Bu.) Odpovědět
strašně Vám Svatko ty vaše čičinky přeji ! Máte plnou pravdu, dospělé kočky jsou skvělé ! Bohužel přesně často lidi přijdou pro kočičku, chtějí "nějakou" mazlivou, ale i když mám u sebe dospělého supermazla, tak dají přednost poloplachému kotíku. Já jsem samozřejmě ráda za každou umístěnou kočku, ale taky to cítím jako určitou nespravedlnost. Ke všemu ty dospělé kočičky si váží každého pohlazení, trpělivě čekají, až na ně "přijde řada" s pomuchlováním a potřebují vlastní domov daleko urgentněji než dovádivá koťata, kterým je víceméně šumafuk, komu zrovna "demolují" byt!
Je to vážně tak... (2004-09-22 09:10:21, Ainny - Pavla) Odpovědět
Já patřím k těm, co vždycky chtěli kotě, ale po manželově nálezu tří ani ne dvouměsíčních koťat jsem, zdá se, vyléčená :o))). Poslední dobou jsem mívala problémy se spaním. Teď už ne, protože ti tři rarášci mě dokonale utahají tak, že usínám dřív než padnu do postele. Zrovna včera jsem musela na třídní schůzku a nevím z ní nic, protože jsem se celou dobu soustředila na to, že nesmím na lavice usnout... ;o)
Souhlasím (2004-09-22 11:59:15, Eva Bart.) Odpovědět
se vším, co zde už bylo napsáno. Snad si návštěvníci těchto stránek vzpomenou na ,,Kočičky z Valchářské". (V lednu osiřely 4 kočičky po úmrtí své paní. Brněnský útulek 2 odchytil, vykastroval a druhý den rozřezané a oholené vyhodil zpět na mráz. Kočiček se hned po mém volání SOS ujala Elen Maňasová a obě nekastrované si vzala k sobě.) V našem sousedství zůstaly ty ,,ošetřené" útulkem a snažily jsme se jim najít nový domov. Podařilo se mi umístit černobílou Pusinku a druhá, droboučká bílomourovatá Čenka zůstala sama. Měli jsme už svoje 3 kočičáky (původně jsem tvrdila, že víc než jednu kočku doma rozhodně nechci), ale nemohla jsem přenést přes srdce, jak radostně ta malinká přibíhala na moje první zavolání, jak vděčně přijímala každé pohlazení, jak mne vždy doprovázela až na hranici teritoria, které jí ti naši 3 rozmazlenci povolili a jak smutně sledovala můj odchod. Prostě jsem ji jednoho dne popadla do náruče a donesla domů - manžel kupodivu nic nenamítal. Abych to neprodlužovala: Kočky teď už máme 4, dva kluky a teď už i dvě holky, všichni si na sebe docela rychle zvykli. Jen ten první nejstarší není nalezenec, ostatní jsme původně měli jen do doby, než jim najdeme nový domov. Nejhorší povahu má právě ten rozmazlovaný od koťátka. Ostatní 3 jsou přátelští, vděční, milí a hraví (i když každý trochu jinak), jako by si každý den vzpomněli na nelehké chvíle, kterými prošli. Největší mazlík je právě Čenka, a to jí lidé tou hroznou a určitě předčasnou kastrací ublížili asi nejvíc. I já bych se chtěla přimluvit za adopci těch dospělých - osiřelých, zatoulaných, vyhozených a jinak opuštěných - dejte jim šanci na nový domov a budete určitě velmi mile překvapení. Vždyť u obětavých lidí, jako je zde v Brně třeba Elen Maňasová, čeká tolik kočičích dušiček!
Je to tak, (2004-09-22 14:56:20, Marian Gavlák) Odpovědět
kdyz nam umrela nase Niki, velka kamaradka pozustale Barusky, jel jsem po nezbytne dobe rekonvalescence pro Musku, ktere umrel panicek a ona si od te doby uzila svoje. Byly ji 4 roky. Po nekolika mesicich zpocatku opatrneho poznavani se z nas stali nejvetsi kamaradi. Je to muj milacek (Baruska je manzelcina :)), spi se mnou, chodi se nechat pohladit. S Barcou blbnou jako sestry a my muzeme bez obav jezdit na vikendy pryc, protoze ony si vystaci. V budoucnu si budu brat uz jen ty dospele, utulkove a hendikepovane, jejich vdecnost a nasledna laska je nepopsatelna...
Mám doma tři (2004-09-22 16:28:27, Ivana) Odpovědět
(zatím, člověk nikdy neví), teď už dospěláky.Šimona, kterému je už (snad) pět a půl roku.Příští měsíc u mne bude už čtyři roky, přinesla jsem si ho z umisťovací výstavy, jako nenapravitelného plašana. Byl, dneska je to mazel nad mazly, i když k cizím lidem zůstal nedůvěřivý. Je to takový rozšafný strejc, klidný, poslušný, a korpulentní (kulantní označení jeho šesti kilo).Malou Markétku jsem si přinesla, jak jinak než z útulku, jako ani ne tříměsíčního drobka, a pěkné dráče. Dnes má dva a půl, je to mazlíček rozmazlíček, ale dračice zůstala, nebojácná a zvědavá jako opička. Neměla dost času, aby se naučila bát,a je to ženská, tak přece musí být zvědavá. Spolek doplňuje Filípek, o kterém tvrdím, že on není nalezenec, že nalezenec jsem já, protože on si našel mne. Jednou vykráčel zpod auta, oznámil mi, že se mnou půjde domů, a šel. Je jasné, že tam zůstal. Řekla bych, že mu bude tak rok a tři čtvrtě.Jestli je Markétka dračice, tak Filípek je Lucifer v kocouřím kožíšku.Celý den vyvádí samé kulišárny, k čemuž se Markétka ochotně přidá. Šimon to s nimi nemá lehké.Ale mají se všichni moc rádi, a to je to hlavní. Já sama už taky nejsem žádný kvítek v rozpuku, a tak bych si kotě nevzala. Ne, že bych nechtěla, ale, když si představím, že taková čičulka bude žít nejméně patnáct let, kde mám záruku, že já taky? A opravdu si myslím, že ty starší kočičky mají stejné právo (a potřebu) svého pelíšku, svého člověka, svojí mističky, a svojí jistoty. Jenže, ono se to snadno řekne, ale....pak se objeví zas nějaký Filípek, a bude po předsevzetí. Zatím ale mám políčeno na takovou drobounkou kočičku, kterou se snažím ochočit už půl roku. Nevím, jak je stará, vím jen, že má někde osm týdnů stará koťata, a já doufám, že je přivede, a já odchytím celou rodinku.Jinak bych už jí asi měla doma. Řekla bych, že bude mít kolem toho roku, ale může to být víc, nebo míň. Prostě se jednou objevila, a brzy na to porodila, ale mrně asi nepřežilo. Než jsem to zjistila, a přesvědčila jí, aby se alespoň ke mně přiblížila, bylo další nadělení. Teď už se mazlí, sama si o to říká, ale nemohu jí chytit, protože ta drobotina by sama nepřežila. A tak čekám.Já mám čas.A také chci zabránit dalšímu porodu, aby nenarůstal počet kočičích bezdomovců.
(bez názvu) (2004-09-23 09:01:19, Romana) Odpovědět
Ono je to možná taky z neznalosti. Byli jsme na tom taky tak.Nejdřív jsme měli malého nalazenečka, když se nám po třech letech ztratil, zase jsme si pořídili útulkové mrně, tříměsíční. Do týdne umřelo na FIP, nic hezkého. Po dvou měsících zase útulková koťata, tentokrát dvě, aby jim nebylo smutno a po dalším měsíci k nám přišla zatoulaná kočička, o málo starší, než, tenkrát už, čtyřměsíční mrňata, najednou jsme měli doma docela slušnou tříčlenou řádící partu. A to máme poměrně prostorný dům, mají dvě škrabadla, všude můžou a od jara chodí pod dozorem ven. Teď je jim 2x 13 + 1x 15 měsíců, mají možnost se vyblbnout, ale když je to chytne, je to docela binec. Chci tím říct: taky jsme nejdřív chtěli jenom koťata, ale zkušenosti nás naučily, že teď už bychom je přenechali těm, co teprve musí poznat, co mrňata obnáší. Neměla bych jim to za zlé, on na to každý přijde sám. Ale mohu-li tímto ovlivnit něčí rozhodnutí,přimlouvám se,vyberte si, prosím, ty starší číči. Vše, co je výše napsáno, potvrzuji. Docela se těším, až těm našim bude ještě o chlup víc.
vivat dospělé kočky :-) (2004-09-23 15:39:16, Eva B. a smečka) Odpovědět
náš Pětikočičín čítá čtyři nalezence a jednu čičí nemravně odloženou majiteli do útulku, protože je přestala bavit; ve věku 1, 2 a půl, 4, 5 a 9 let. koťátka jsou kouzelná, půvabná, sladká a demoliční :-)) náš nejmladší, sibiřáček Smirnoff, dokázal zaměstnat a utahat celou smečku včetně psů :-) zlaté dospělé kočičky a co teprve kočičí senioři, kteří už vědí, co chtějí a dovedou to s noblesou sobě vlastní prosazovat :-)) ale nemylte se, v lítacích a drápacích přeborech bodují všichni bez ohledu na věk a cenu nábytku , nejvíc snad Shanynka, devítiletá peršulka, liška jedna podšitá .
článek je moc pěkný - pamatuji se, jak Svatka teprve uvažovala o první micince, s jakou odpovědností k tomu přisputovala a jsem za kočičí spolek tuze ráda, že jí to vyšlo a má tak zlaté čičí.
nešťastná Micinka (2004-09-24 10:22:30, svatka) Odpovědět
přišla jsem do práce a s hrůzou čtu mail od paní Richterové, že ti noví nadějní majitelé nechali Micinku hned první den utéct!!! Prý si s ní hrály děti a ty ji nějaku vypustily ven. Takže se teď hledá, paní Richterová je zoufalá, protože jim několikrát kladla na srdce, že ji musí hlídat jako oko v hlavě, aspoň 2-3 týdny nepouštět ven, aby si zvykla. No, tak děti se postaraly...je to v Březcích u Štěpánova u Olomouce, takže kdyby toto někdo četl a viděl tam pobíhat popletenou bílomourovatou kočičku, tak po té je vyhlášeno pátrání!!! A včera u nás strašně pršelo a ona je zvyklá jedině v bytě, člověk se má opravdu co držet, aby nebyl neslušný. K tomu jde o údajně zkušené kočičáře, tož nevím - stát se může, ale v tomto případě mi jde fakt rozum stranou.
Bože (2004-09-24 11:42:04, Dagmar) Odpovědět
to je jako ledová sprcha!!!Snad se kočička najde, ale stejně nechápu čím ty lidí myslí!
jo, mám po náladě (2004-09-24 11:49:35, svatka) Odpovědět
pořád na to myslím. Kdyby to aspoň nebyla vyloženě bytová kočka, tak bych se měla čím utěšit. Kdyby bylo aspoň venku teplo a slunko...kdyby. Když si představím ty naše dvě domácí kočky, jak by se venku orientovaly - no, kdyby sem na tyhle stránky zabloudil někdo z okolí Štěpánova-Březců u Olomouce, tak ať se dobře dívá, jestli někde neuvidí tu bílomourovatou Micinku. Kdyby se tak Micka dokázala sama vrátit do Chválkovic, ale když byla zvyklá jen doma - fakt bych brečela.
Micka :-( (2004-09-24 13:16:00, Irena R.) Odpovědět
ach jo, to je fakt šok. Taky na to myslím, co teď ta ubohá kočička musí prožívat. Držím moc palce aby se našla. Podniká ta rodina nějaké pátrání? Třeba plakáty po městě a tak? Taky jsem si zase vzpoměla na ztracenou Lolu, to je podobný případ, také nevím, jak se mohla někomu ztratit z přepravky u motorestu, na šťastný konec také marně čekám, to by už určitě paní Elen napsala :-((
pátrání (2004-09-24 13:28:51, svatka) Odpovědět
ona už tam hledala paní Richterová, taky ji napadly letáčky - jenomže ty v deštivém počasí nevydrží. O té rodině mi paní R. nepsala, jestli se snaží, či ne. Každopádně by teda měli pomoct, když už to tak nechali dopadnout. Až budu něco vědět,zas napíšu.
já se utěšuji (2004-09-24 13:30:23, Dagmar) Odpovědět
vždy alespoň myšlenkou, že se jí třeba někdo ujal a my se to nemusíme ani dozvědět. Paní Richterová má vůbec na umístění smůlu, to už jí jednou takhle nechali utéct vypiplanou kočičku, údajně komínem.
našla se!!!! ??? (2004-09-24 14:16:57, svatka) Odpovědět
Tak - poslední zpráva - teď mám mail od paní Richterové, že prý jí napsali ti lidé, že Micinka se objevila - špinavá, hladová, jak přestalo pršet - doufejme, že ti lidé píšou pravdu a teď si dají lepší pozor. Raději budu věřit tomu, že to dobře dopadlo:) Pro dnes končím s přáním, aby se nikdy nikomu žádná kočena neztratila, člověk už to bere jako členy rodiny...
ach jo :-(( (2004-09-24 16:02:34, Eva B.) Odpovědět
hlavou to tedy nebude :-( snad už jeden šok stačil a budou čičinku líp hlídat. neříkám, že i zkušenému chovateli nemůže číča prchnout / stalo se /, ale novou micinku je třeba dávat extra pozor! i když, abych byla spravedlivá, ona pubertální dítka zpravidla myslí jen občas a můžete si plíce vymluvit.
Sedačky jakožto škrabadla (2005-12-12 10:06:02, Alenka) Odpovědět
20 let jsme měli křesla. Byla ošklivá a rozškrábaná od našich dvou kočičích raubířek a jednoho raubíře a až teď jsme se odhodlali si koupit nová křesla i přes pochyby, že vydrží nepoškrabaná a co myslíte, že se děje po 2 dnech co je tu máme?.. . Nemáte někdo zkušenosti jak odlákat kočičí pozornost jinak než na škrabadla? Nějak sedačky "nasmradit"? Spreje nepomáhají... a nadávky taky ne... :) Případně děkuji
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|