|
|
Eric v novém domově
Krásný, čistotný, zdravý a dlouho nechtěný kocour Eric a jeho nový domov.
Vzrostlý fešák atletické postavy a krásných sešikmených očí, Eric, měl odmala smůlu - jako kotě přišel do depozita
Aleny N. a zůstal zde do svých 9 měsíců, protože ho nikdo nechtěl. Kočky se okolo něj střídaly, čas letěl a nic. Proto
jsme se dohodly a po další neúspěšné výstavě ho s jeho sestřičkou přemístili do pražského depozita, odkud se zkrátka
umisťuje lépe než z vesničky kousek od Slaného. Setřička našla domov skoro záhy a Eric? Stále to samé - kočky se okolo
něj střídaly, čas letěl a nic. Jedinou jeho vadou na kráse byla počáteční plachost. Přitom hodnější, méně konfliktní
zvíře byste pohledali. A pak přišla jedna nejmenovaná známá s nápadem - strčíme ho její mamince, ona ho bude mít
jakože v dočasné péči, ale určitě si ho zamiluje a nechá. Doma už měla jednoho kocoura (a Eric kocoury rád) a jednu
bývalou podbrdskou kočku - Ejmy z Valois. Zákeřný plán byl realizován a.... vyšel! Musel vyjít, protože tak skvělého
kocourka si každý zamiluje, jen mu musí dát čas. Více tedy dcera nové majitelky Sylva K.
Je to právě měsíc, co si pro mě přišli nějací cizí lidé a odvedli mě z mého tehdejšího ´doma´. Musím říct, že cestování není můj oblíbený koníček. Nechápu, proč si ho někdo tolik chválí. Cizí lidé vás nacpou do malé, tvrdé přepravky (to je jen hezké slovo pro bednu s mříží), tu pak strčí do větší bedny na kolech a ta s vámi pak natřásá, jako byste byli kus hadru v pračce. Tohle cestování jsem přežil, jenže místo abych se po dovolené vrátil zase do svého ´doma´, tak mě v bedně donesli na cizí, neznámé místo. To vám tedy povím, byla to hrůza všech hrůz. Cizí pachy, cizí lidé, cizí kočky.
Eric
Hned jak mě vypustili z té těsné bedny, tak jsem jim všem utekl do tmavého prostoru pod postelí, kam na mě nikdo z těch cizích lidí nemohl. Sice to tam bylo tvrdé a upřímně, místní domorodci by si pod tou postelí mohli občas uklidit bordel nebo alespoň vyluxovat, ale měl jsem pocit, že tam na mě nemůžou. Ještě teď si klepu drápkem na čelo, když si vzpomenu, jak mi pod tu postel přistrčili misky. Co si jako mysleli? Kdyby je někdo nacpal do malinké bedny, unesl z domova, odvezl na úplně neznámé místo, tak by si snad šli jen tak na večeři?
Ten první den byl noční můra. Naštěstí pak konečně padla tma a domorodci šli spát. Počkal jsem, dokud nezačali pořádně odchrupovat a pak jsem se odvážil ven z podpostele. Sice se mi nechtělo, ale nejsem žádné zvíře, abych si z místa na spaní dělal i záchod. Kočkolit byl naštěstí hned u postele, dál bych se asi neodvážil.
Eric a Samko
Několik dní jsem čekal, kdy mě z toho hrozného místa někdo zachrání. Neměl jsem hlad ani žízeň, jen jsem občas v noci vylezl na záchod. Až jednou, když jsem v noci zase vylezl ke kočkolitu, tak jsem se odvážil to tu trochu prozkoumat. Dva lidští domorodci, dva kočičí sousedé. Jeden z nich se mi zalíbil na první pohled, kocour Samko, no... co vám budu povídat, prostě sympatický fešák od přírody (nemá sice už moc zubů, trochu mu visí břicho k podlaze, je dost náladový a nesnášenlivý, ale i tak ho mám rád). Druhý kočičí obyvatel je taková malá ordinérní moura, která si myslí, že je královnou světa a dost si na mě vyskakuje. Jsem jednou tak velký co ona, takže bych jí jedním mávnutím tlapky mohl ukázat, kde je její místo, ale já jsem přesvědčením pacifista a gentleman, takže to její prskání prostě ignoruju.
Eric v posteli
Ale abych se vrátil k tomu důležitému, k Samkovi. Hned jak jsem ho uviděl, tak mi bylo jasné, že jsme si byli souzeni. Ukázal mi celý byt, vysvětlil mi, že ti domorodci jsou tu od krmení, mazlení a čištění kočičí toalety, takže se jich není třeba bát. Taky mi řekl, že jídlo tady chutná docela dobře, a já jsem tak po několikadenním půstu poprvé zabořil čumák do misky. Naše přátelství má sice své meze, například nesnese, abych s ním spal v pelíšku (a to já bych zrovna tak hrozně chtěl!) a odmítá se mnou adoptovat plyšovou želvičku, kterou za ním nosím v zubech, ale jinak to se časem určitě spraví.
Eric a rozhledně u okna
Teď už jsem tu tedy měsíc a mám takový pocit, že tohle nové ´doma´ nebude vůbec tak hrozné, jak jsem si původně myslel. Domorodci umí docela dobře drbat, dávají mi jíst dobroty (kousky tuňáku ve vlastní šťávě, mňam!) a já tak pod postel už skoro vůbec nezalézám, naopak, teď spím nahoře na posteli tam, kde to mám tak rád. Teď už musím končit, Samko vstává z pelíšku a jde prohnat tu malou mouru, tak u toho musím být, tak jako u všeho, co Samko dělá. Pak se nechám chvilku podrbat, ale vážně jen chvilku, zase tolik těm domorodcům zatím nevěřím, pak kouknu do misky a půjdu chrnět, život kočky je hrozně náročná věc. Celý den musíte spát, pak se najíst, chvilku si hrát a zase spát, no co vám budu povídat, život je boj.
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Milý kocurku Eričku, (2010-02-26 09:40:25, Hepča) Odpovědět
kdo si počká, ten dočká. A ty máš krásný a milující domov.
Hlavně se už neboj, budou Tě mít rádi. I malá ordinerní mourovatá coura si jistě časem zvykne.
Milý Eriku, (2010-02-26 10:57:59, voříšek) Odpovědět
jsem upřímně ráda, že jsi konečně našel nový domov a moc ti ho přeji! Zároveň ti děkuji za zprávičku o Ejmy, protože ta u nás pár měsíců bydlela (jen, co by přivedla na svět a vychovala svá 3 koťátka), víš? Od té doby jsem o ní moc informací neměla, až teď, díky tobě. Jsi opravdu šikovný kocourek ;-). Ještě si dobře pamatuju, jak byly ty naše "domácí" na těhuli Ejmy protivné a zlé, ale taky si moooc dobře pamatuju, že když jí konečně došla trpělivost, že jim nezůstala nic dlužna :-). Vrátila vše i s úroky. Ejmy to zkrátka umí jak po dobrém, tak po zlém. Tak s ní měj, prosím, trpělivost, ona ti to jistě jednou v dobrém všechno vrátí, uvidíš ;-). Měj se moc krásně, přeji ti, aby ses už nikdy nemusel nikam stěhovat, aby veškeré cestování obnášelo pouze cestu k panu doktorovi a zase rychle zpět domů, a aby pan doktor vždycky shledal, že jsi zdravý a krásný kocourek! Ať se ti daří!
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|