|
|
Hyenka v novém domově
Hyenka přišla do našeho depozita jako dědictví po jednom pánovi. Od ostatních koček, které jsme kdy doma měli, se lišila tím, že byla cca 10 let stará. Báli jsme se, že už se nenajde nikdo, kdo by jí poskytl "domov na dožití"...
Hyenka alias Micka přišla kdysi do našeho depozita spolu s dalšími kočkami jako dědictví po jednom pánovi. Od ostatních koček, které jsme kdy doma měli, se lišila tím, že byla cca 10 let stará. Báli jsme se, že už se nenajde nikdo, kdo by jí poskytl "domov na dožití". Po jednom nepodařeném umístění se však našli mladí manželé, kteří měli dost odvahy to s Hyenkou zkusit. Bylo to o to napínavější, že když se Hyence něco nelíbí, dá to najevo čůráním mimo záchůdek - ideálně do postele a navíc silně líná snad po celý rok. Šla tedy do nového domova nejprve na měsíční zkušební pobyt.
Hyenka od nás odcházela 3. prosince 2009.
7.12.2009
Dobrý den,
píšu Vám o prvních dnech soužití nás a Hyenky, nově Micky.
Jak jsem již psala v SMS, Hyenka byla cestou hodná, co se týče cestování s kočkou, znám spíše případy úděsných zvuků ve škále od "tak už mě vypusťte, nebo všem ukážu, kdo je tu šelma" až po "já chudinka, koukněte všichni, co mi provádějí". Hyenka byla klidná celou cestu, jen manžel zabrblal, že se teda pronesla. (pozn. depozitní tety - Hyenka měla v tu dobu trochu nadváhu :o))
Doma jsme jí vypustili a vcelku neohroženě vyšla z přepravky, nejdříve po směru a pak proti směru hodinových ručiček (ale taky možná naopak) obešla své nové teritorium, tj. kuchyňku, chodbičku a koupelnu. Z přepravky jsme jí vyndali deku, tu naši velikou růžovou, se kterou se tam skoro ani nevešla, a její dečku, kterou dostala jako výbavu. Své dečky se však překvapivě bála a zděšeně od ní prchala pryč, naopak růžovou deku si po jejím umístění na provizorní místo u dveří oblíbila, po chvilce se na ní začala nakrucovat, po pohlazení začala příst a nechala se hladit/mazlit. Potom našla chroustánky a nabaštila se a dlouho a vydatně pila. Každopádně nejvíc jsme byli zvědaví na to, zda bude chodit na provizorní WC, poměrně malý lavorek. A šla. Sice se tam točila a točila a zdálo se jí, že se tam moc nevejde, nakonec se ale povedlo, za což byla vydatně pochválena. V noci několikrát mňoukala - zřejmě se jí stýskalo, do ložnice nesmí.
Druhý den ráno nás po probuzení vítala, nechala se hladit a kartáčovat, zbaštila snídani a opět bez zaváhání použila lavorek. Při (naší) snídani v obýváku, kam (zatím) nesměla se nám jí zželelo a vypustili jsme jí i tam. Zase několikrát obešla teritorium a nejvíce ji zaujal šáchor, především jeho nejmladší list, který ještě nedosáhl plné velikosti/výšky, a je tak příjemně na ráně. Do všeho se pořád nechá vydatně hladit, jakmile se k tomu člověk má. V pátek jsem kvůli ní měla dovolenou a protože lavorek tak vzorně používala, vydala jsem se koupit jí pravou kočičí bedýnku s filtrem a dvířky a především dostatečně velkou. I tu bez problémů používá a dokonce i s těmi dvířky, která všechny kočky, co jsem dosud zažila, odmítaly.
Další dny probíhaly bez větších změn - Micka je hodná, mazlivá, čistotná, své dečky už se nebojí, v noci už moc nemňouká, přicházíme-li z venku, čeká na nás za dveřmi a vítá nás, nechá se česat a už jí otrnulo natolik, že má snahu pronikat do dalších a pro ní zakázaných částí bytu.
14.12.2009
Po více než týdnu už je tu Micka doma – bezpečně pozná situace, kdy má vzít roha a rozhodně se nenechat vystrnadit z obýváku, kam dosud smí chodit pouze v naší přítomnosti. Nejlepší skrýš je pod naší sedačkou – než přelezeme od jednoho konce k druhému, Micka elegantně přejde od druhého konce k prvnímu, kde nehrozí nebezpečí. Po nabaštění obvykle 2-3 hodiny spí, pak jí chytne hravá a občas je bujná i hodinu, než zase zvadne. Honí míček a loví šňůrku a dupe jak stádo buvolů. Bedničku používá stoprocentně. Každodenně ji vyčesáváme (jen kalhoty si moc nechce nechat, ale která kočka chce, že?) a už tolik nechlupatí. Svoje škrabadlo moc nepoužívá, dnes jí snad dokončíme (dovyrobíme) škrabací desku, protože nám přišlo, že nejraději škrabe na zemi – tedy v krabicích, které má k disposici jako skrýše, a i na koberečku, což by tedy neměla, o čemž ví, – spíše se snaží nenápadně překračovat hranici "protahování/škrábání předníma tlapkama". Do výšek skutečně neleze – co víme, tak na sedačku vyskočila jenom jednou.
Včera měla poprvé kapsičku, děsně pak funěla a spala déle než obvykle a dnes ráno ani nechtěla tu pastu proti bezoárům, kterou jindy tak s chutí mlsá.
- následující dopis je reakce na dotaz, zda Micka uspěla ve zkušební lhůtě
15.1.2010
Dobrý den,
Micku Vám nedáme! :-)Teda ona bude možná vysílat signály a dělat velký voči, že u nás nedostává dost jídla a mlsek, zvláště tedy, pokud byste přišla v krmicí čas, každopádně jí toho moc nevěřte! Ona toho taky moc nenamluví, skoro nikdy nemňouká - jenom prvních pár nocí, kdy u nás byla, a pak když si chce moooc hrát a já si chci nejdřív kupř. dovařit, dočíst kapitolu v knížce apod. To např. včera několikrát tázavě mňoukla. Jinak je pořád hodná, dobře baští, stolici má kvalitní :-) a celkově vypadá spokojeně. Poslední dobou tvrdím, že shodila bříško, ale manžel říká, že se mu nezdá (ono to samo sebou závisí na tom, jak zrovna stojí/sedí/je rozpláclá).
28.1.2010
Nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila o následující:
Předevčírem si ke mně Micka konečně vyskočila na klín a předla a šlapala. Hurá.
No a "vymyslela" jsem jí perfektní hračku – v šuplíku jsem našla dřevěné jo-jo – nevím, zda jste to někdy na "své" kočky zkoušela - to byly výrazy - vůbec to nechápala, ale strašně ji to zajímalo – a navíc to bylo ráno, takže se svítilo a jo-jo dělalo stín na skříňku, a Micka nevěděla, co sledovat dřív – jestli jo-jo nebo jeho stín.
Takže si vedeme stále dobře.
I když: včera jsme přišli s manželem pozdě (ačkoliv, pozdě, upřímně řečeno – po páté spolu místo po třetí já), což tedy možná hraje roli. No a v obýváku byl nějak zmuchlaný ubrus a prostírka – takové celé šouplé a nakřivo – jak se to mohlo stát? Každopádně Micka se tvářila, že se po celou dobu nic zvláštního nestalo.
2.4.2010
Dobrý den,
Dlouho jsem nepodávala zprávu, jak se Micce daří, tímto to tedy napravuji.
Je hravá, poslední dobou roztomile upovídaná (povrkává a pomňoukává), každovečerně mazlivá (ach, jak mi imponuje, že chodí jen a jenom ke mně) a leze na ni jaro… Několikrát se jí podařilo vyběhnout na chodbu a já jsem rozhodla, že tedy koupíme kšírky pro dospělé kočky. Ze tří šílených barevných kombinací základových barev a aztéckých motivů jsme vybrali žlutavé, tj. ty, které budou nejlépe ladit s jejím kožíškem. Zkusili jsme jí je nandat s tím, že byly povolené na maximum – ve chvíli dopnutí obojku prý jenom vypoulila oči a jazýček povystrčila ještě víc… a kolem tělíčka jí chybělo dobrých 10 cm… takže jsem se vrátila do obchodu vyměnit je za větší (pro velké kočky – pod tím si ale představuji ty dvanáctikilový norský lesní a spol….), protentokrát barvy zelenkavé. Ty už jí pasují a vcelku jí ani nevadí. Brávám ji tedy za barák na zahrádku – tam se obvykle přikrčí a poslouchá, nasává pachy a z jejích pohledů vím, že chápe, že to vodítko, co jí brání chodit, kam by chtěla, končí v mojí ruce, a že já jsem tedy strůjcem její nepohody, tj. bránění volnému pohybu. Doma pak vjemy vstřebává v poloze ležmo na boku.
Její způsob chlupacení stojí za zmínku a lamentace ohledně tohoto jistě očekáváte. No, nevím, jak jste u vás topili, když tam ještě byla, každopádně my jsme topili tak na 18 stupňů. V lednu až únoru přechlupatila, k našemu údivu ale zřejmě do zimního! Naše pracovní hypotéza je, že na základě teplot v bytě zřejmě předpokládala, že je podzim, a nachystala se na příchod tuhé zimy! Je huňatější a vypadá jako medvídek. Krásná. Ovšem s příchodem prvních jarních dnů zjistila, že zima už nebude a že je jaro, takže teď zase přelínává… Chlupatice jedna.
Včera jsme byli u veterináře. Nechali jsme jí vzít krev a udělat testy na ledviny a na cukrovku – vše má krásně v normě, jen u jedné hodnoty se blíží horní hranici (albumin). To jsme měli radost. Jako přídavek a bonus za statečnost jsme jí doma podali odčervovací prášek proti oblým a plochým červům (vždy dle jejího tvaru těla měnícího se v závislosti na její momentální poloze usuzuji, jací červi v ní právě převažují – ležmo na boku jsou to červi ploší, ležmo stočeně a při většině jiných poloh pak především červi oblí). Jen pro zajímavost připisuji, že Micka s hadříkem a přepravkou váží 5,6 kg a figuru si bez problémů udržuje…
Tak to je příběh Hyenky - Micky. Je vidět, že i starší kočka může udělat velkou radost. Nebojte se toho.
Související odkazy:
- Hyenka, profil v inzerci
- Hyenka, fotogalerie s obrázky z nového domova
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
To je krásné! (2010-04-26 07:06:09, Katja) Odpovědět
Krásná kočulka a krásní lidé, gratuluji!
To jsem ráda, (2010-04-26 07:34:33, B.) Odpovědět
že bydlí. Vím, že Hyenka byla v inzerci delší dobu. Je nádherná a má krásný domov.
Hyenka (2010-04-26 08:12:29, Dáda) Odpovědět
Dlouho jsem se tak nepobavila! Moc hezky napsáno.Já mám také slabost pro starší kočičky.
Starší kočičky a kocouři, (2010-04-26 09:07:54, Hepča) Odpovědět
jsou moc fajn. To vím, z vlastní zkušenosti. Našemu Honáskovi bylo 9 let, když jsme si ho vzali. Letos mu bude 14 let a dělá nám hodně radosti. Doufáme, že s námi bude ještě dlouhou dobu.
kočička (2010-04-26 14:10:59, L.) Odpovědět
to se opravdu krásně čte. Jsem za takové lidi ráda.
Ještě k Hyence (2010-06-17 21:39:32, Marcela Vrbová) Odpovědět
Viděla jsem Hyenku v depozitu, když jsem si tam byla pro Kuličku z Valois. Hyenka mně vzala za srdce a dokonce jsem chvíli uvažovala, zda si ji také nevzít. Nakonec jsem si na tři kočičky netroufla. Pak jsem se dověděla, že už má domov, ale pak jsem ji znovu uviděla na umisťovací výstavě. Teď se zpožděním zjišťuji, že už má od listopadu nový krásný domov a jsem moc šťastná. Je vidět, že i nešťastné příběhy mají někdy šťastný konec. Díky za to!
Micka (2010-06-18 06:25:28, eldorka) Odpovědět
No, popravdě my jsme hodně dlouho váhali - jestli vůbec kočku ano/ne, potom jestli (tehdy ještě) Hyenku ano/ne, pak měla být ta podzimní výstava a bylo by to bývalo tak nějak narychlo - takže Hyenka ještě oslňovala na výstavě :) a nakonec jsme si pro ní jeli. Samosebou leckdo se usměje, napíšu-li, jak jsme teď rádi, že jí máme, jak je hodňounká (ve srovnání s tím, co je k dočtení na fóru), jak je dobře, "že nám ji nikdo nevyfoukl"... ale je to tak. Eldorka
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|