Začíná jaro a je teplo, což znamená, že kočky jsou v říji a brzy budou koťata. Nejpozději v květnu se narodí, možná i dříve. K odběru do nových domovů budou v červnu, červenci a později. Nejvíce koťat je vždy právě v době, kdy si lidé plánují dovolenou, nebo již jsou na dovolené. A v depozitech vyrůstají koťata, která by již měla být umístěna do rodin, kde by si je lidé vychovávali a hýčkali.
Podzimní koťata
Na podzim je vždy hodně odrostlých koťat, o která není zájem, protože si lidé často přivezou koťata z venkova od souseda nebo koťata, která se sama přitoulala na pozemek chaty či chalupy. A přece se usilovnou snahou daří tato koťata v depozitech postupně umísťovat. Někdy se umístí až před Vánoci, kdy jsou již z odrostlých koťat kastrovaní mladí kocourci a kočičky.
Je pravda, že to není ideální, protože náklady na tato koťata, která v depozitu strávila mnohdy celé kočičí dětství a dospívání, jsou vysoké. A je i velká škoda, že tato koťata nemohla dělat již dávno radost nové rodině, novému majiteli. I když se v depozitech snažíme, aby koťata byla dobře vychována, mazlena a hýčkána, tak víme, že času je málo a čekajících, žadonících koťat o mazlení hodně.
A přece, když se podzim nachyluje k zimě a koťat v depozitech ubývá, stále častěji slyším, že by si lidé rádi osvojili koťátko. Zpravidla v té době již mám převahu dospělých koček, ale kotě ne. A o dospělé kočky jaksi není zájem. Často slýchám, že by si lidé raději vychovali kotě sami, že by rádi pozorovali, jak si hraje. Že by si raději vzali kotě, protože si snáze zvykne, a že dospělá kočka si zvyká těžko. A já se dívám na krásné dospělé kočky a kocoury u mě doma a vím, že by lidem přinesli stejnou, ne-li větší radost, než kotě. Někdy se snažím lidem vysvětlit, že i dospělá kočka je vhodná k adopci, ale někdy rezignuji a poradím jim, že si musí počkat na jaro, kdy se koťata začnou opět rodit.
Kotěcí paradox
A tak se často sama sebe ptám, jak to vlastně je, proč, když je koťat hodně, umísťují se velmi nesnadno, a když je jich málo, tak po nich každý touží. Vím, že s příchodem zimy lidé chtějí mít doma malé roztomilé mládě, a vím, že v době dovolených jsou lidé duchem někde jinde.
A přece, když se zamyslíme - vždyť kočku si pořizujeme na delší dobu, než je jedna sezona. Mému kocourovi je více než 11 let, mám ho už 9 let, má nemocné ledviny, musí držet dietu a já se ho snažím udržovat v kondici, protože vím, že až nadejde jeho čas a on umře, bude to pro mě bolestná ztráta. On je můj kamarád a věrný druh, který se mnou prožívá můj život, moje radosti i smutné chvíle. On je ten, který mi pomáhá tiše a beze slov a jeho něžné spočinutí mě naplňuje vždy klidem a jistotou.
A tak bych se ráda vyjádřila k tomu, kdy si pořídit kotě a kdy dospělou kočku.
Kdy pořídit kotě a kdy ne
Víte, není to až tak podstatné, myslím, že důležité je to, že chcete dát domov opuštěnému zvířeti.
Pokud byste rádi pozorovali malé kotě, jak dospívá v dospěláčka, tak uděláte dobře, když si na kotě počkáte a vezmete si ho v létě. Ale nečekejte až na podzim, vezměte si ho opravdu jako 10 – 12týdenní kotě a vychutnejte si s ním společně ty hezké chvíle jeho dospívání, vychovávejte si ho, rozmazlujte a dobře krmte. Vím určitě, že se s ním sžijete do té krásné harmonie člověka a zvířete.
Myslím, že zdravé, očkované kotě se hodí do většiny domácností. Zpravidla nezažilo nic špatného, dobře si zvyká na nové prostředí a rychle se sžívá s novou rodinou. Snad jen umístění kotěte ke starým lidem není vhodné, protože kotě může být sice hravé, ale také divoké. Zároveň když se zamyslíme nad délkou života kočky, tak pro např. 70letou paní by se hodila spíše kočička ve středním věku, tak 5-6letá. Nebude si možná tak roztomile hrát, ale přijde k paní na zavolání a bude se ráda mazlit a rozhodně snáze pochopí, že na skříňku se neskáče a po zácloně se nešplhá.
Kotě se také nehodí k lidem, kteří jsou hodně zaměstnáni. Pokud odcházejí z domova ráno a vrací se večer, bude kotě celý den samo doma opuštěné. Bude sice vděčné, když přijdou lidé večer domů, ale věřte, pro něho bude každý den smutný a dlouhý. Tak za takové kotě prosím, vy, kteří jste takto zaměstnaní, neberte si jej.
Někdy se kotě také nehodí do domku, pokud jej lidé chtějí chovat převážně venku a kotě dosud vyrůstalo v bytě a žádný jiný domov nepoznalo. Takové kotě je zvyklé na spaní v posteli, na teplo ústředního topení a na bezpečí čtyř stěn. V prostředí dvora, zahrady či prostě "venku" je bezradné a nechápe, proč nesmí být s lidmi doma. Často se ztratí nebo se mu něco zlého stane. "Mazlivé kotě k domku" (do stodoly) bývá mou noční můrou a nechápu, proč když lidé chtějí malé mazlivé kotě, tak ho nechtějí mít doma. Nedokážu těmto lidem někdy vysvětlit, že mazlivé kotě dělá radost doma a venku je šťastná třeba dospělá plachá kočka, která lidem udělá službu "myšilovkyně" a umí se o sebe postarat…
Kotě a dítě
Malé kotě a dítě je zvláštní kapitola. Záleží na kotěti, dítěti a zejména na přístupu rodičů, jestli se adopce kotěte zdaří. Pokud jsou rodiče rozumní a nechtějí pořídit dítěti pouze živou hračku, ale i oni sami chtějí kotě, jsou na té nejlepší cestě k tomu, že dítě bude mít kamaráda, kotě bude mít domov a oni budou mít dítě, které má rádo kotě, a kotě, které je rádo s celou rodinou.
Myslím si, že pro vývoj dítěte je zvíře v domácnosti přínosem. Naší první fenku jsme si pořídili, když bylo mladší dceři 5 a starší 9 let. A rázem ony již nebyly ty jediné, o které je pečováno, ale samy začaly pečovat o "naše miminko v bílém kožíšku", naší fenku Saly.
Kotě z depozita
Kotě z depozita má, dle mého soudu, pár předností, které stojí za zmínku.
Je vždy očkované proti kočičím chorobám, odčervené a naučené chodit na kočičí záchod. Je vychovávané zpravidla v bytě, zná tedy chod normální domácnosti. Často je vychovávané společně se svými sourozenci nebo s dalšími kočkami, není proto příliš rozmazlené, a pokud již máte kočičku doma, nové kotě neohrozí její pozici, maximálně se s ní bude chtít "za každou cenu" kamarádit.
Depozitní "teta" zná dobře povahu kotěte a může vám v prvních dnech adaptace kotěte ve vašem prostředí poradit. Kotě z depozita je vždy vychovávané s láskou, protože lidé, kteří si berou koťata k sobě domů, aby je později předali do nových domovů, to dělají proto, že je to těší.
Kdy pořídit dospělou kočku
Někdy je ale lepší pořídit si dospělou kočku. Kdy to je? Vždy tehdy, když chcete dospělou kočku. Pořízení dospělé kočky by nemělo být nouzovým řešením tehdy, když koťata nejsou. Měli byste vědět, že chcete dospělou kočku, a ty důvody mohou být nejrůznější – osobní, pragmatické, nebo může rozhodnout jen to, že ta která kočka se vám líbí, a proto ji chcete.
Nejlepší výběr je vždy ten, když si kočku vyberete prostě jen tak – uvidíte ji a budete ji chtít mít u sebe doma. Je to možná troufalé tvrzení, ale myslím si, že výběr kočky se někdy může řídit podobnými pravidly jako výběr partnera či partnerky. Jdete se podívat na umísťovací výstavu koček a nějaká kočka se vám tam líbí, jdete dál a stále na ni myslíte a někdy - se pro ni vrátíte. V těch šťastných případech vašeho výběru nerozhoduje ani barva kožíšku, ani věk. Někdy ani povaha ne. Je to výběr srdcem, výběr, který nepodléhá logickým argumentům, a přece je možné takovou volbu brát jako nejlepší možnou. Protože výběr kočky by neměl být výběrem zboží, jde zde spíše o volbu jiného druhu a charakteru.
Setkala jsem se již s nejrůznějšími důvody výběru kočky a někdy neměly tyto důvody žádné opodstatnění. Lidé si tu svou kočku zvolili proto, že "má takové hezké oči", že "mi vlezla na klín a nemohl jsem ji setřást", že "se jmenuje stejně jako můj syn", že "je stejná jako můj kocourek, který umřel", že "je sice plachý, ale já to zkusím", že "jsem našla kotě, ale bylo sousedů, tak si vezmu to vaše", že "chtěla jsem jen Alfa, ale vezmu si i Adama"… A všechny tyto volby byly dobré, tito lidé si své kočky vybrali emocionálně. A tak to má být. Je to prosté, najednou víte, že tuhle kočku chcete, ta se vám líbí, o tu se chcete postarat.
Hendikepované kočky
A někdy se vám může přihodit, že se chcete postarat i o kočku hendikepovanou. Je to zvláštní výzva, možná soucit s tou kočkou, možná přízeň vůči bezbrannému. A je to i naléhavá potřeba – ujmout se takové kočky. A ten hendikep může být různý, nemusí se jednat jen o kočku bez nohy, oka či ocásku. Může se jednat o kočku starší či starou, o kočku obyčejné barvy a ještě k tomu starší či starou, o kočku, která je dlouho v útulku, protože se drží v pozadí a nikdy ještě nikoho neupoutala. Může se jednat o kočku plachou, která se lidí bojí. Může se jednat o kočku nemocnou, které je nutné podávat léky nebo ji držet na dietě. Může se jednat o kočku černou. O kočku, která je divoká a těžko ovladatelná. O kočku deprivovanou zlým zacházením člověka. O kočku chovanou ve velkochovech a zdravotně poznamenanou touto skutečností. Těch hendikepů je celá řada a koček takto poznamenaných je hodně (nabídka).
Tak pokud se vám přihodí, že byste se chtěli ujmout kočky, která má nějaký hendikep, tak to udělejte. Nenechte si to rozmluvit nezúčastněním míněním ostatních lidí, nemají pravdu, protože to necítí tak, jako to cítíte vy. A vy to cítíte správně, je to dobrý skutek a té kočce dáte domov. Ale tím základním důvodem musí být ono obligátní, často zneužívané a přesto stále platné – "chci tě".
A toto "chci tě" platí vždy, u každé kočky, u každého kotěte.
Každopádně když se ujmete dospělé kočky, máte jednu velkou výhodu – berete si domů kočičí osobnost, povahově vyhraněné zvíře. Můžete si ji vybírat podle povahy, ne jen podle barvy kožíšku. Dospělé kočky jsou různé – hodné a přítulné, samostatné, hravé i klidné, dekorativní a vědomy si své krásy, nezávislé a hrdé, komunikativní a veselé, bojácné a nejisté, nevtíravé, ale čekající na přízeň a pohlazení. A vždy jsou své – s vlastními povahovými vlastnostmi, které je charakterizují. A jejich vlastnosti jsou vždy v souladu se zákony přírody, jsou přirozené a bezprostřední. A pro tyto vlastnosti jsou kočky hodny toho, abychom si je vzali do svých domovů a měli je rádi :-). Tak to udělejte, je to obohacující a hezké.
Související články: