Kocour David je jedním ze osmnáctky koček, kterých se v létě 2002, kdy útulek v Dolních Měcholupech „zavíral krám“, ujalo OS podbrdsko. Vesměs se jednalo o zvířata stará, plachá, neatraktivní či povahově problematická a ani David není výjimkou.
Věkem se blíží k desíti létům, zbarvením je černě kouřový s bílými tlapkami, náprsenkou a bříškem, nicméně většina lidí, kteří měli možnost ho spatřit (a těch opravdu není mnoho), hodnotí jeho zjev jako „divně hnědý“. Má drobnější postavu, malou hlavu a „bachůrek“, čímž dává na frak hned několika pověrám – že za vytahané břicho mohou časté porody a že kocouři by se měli kastrovat co nejpozději, aby jim narostla správně mohutná kocouří hlava (Davidovi žádná nenarostla).
David, překřtěný na Asmodea, ze kterého se časem vyklubal „Esmík –
Děsník - Běsník“, je povahově značně svérázný. Však byl také jedním z posledních „měcholupáků“, kteří našli nový domov. Esmíka jsem si brala z OS podbrdska na začátku roku 2003 jako společníka ke své kočce Kouli poté, co zemřel v důsledku selhání ledvin Azrael, tříletý kočičí švihák s černým kožíškem a báječnou povahou.
Azrael začínal jako plachý, „neumístitelný“ kocour, ze kterého se ale během tří měsíců vyklubal prvotřídní mazel, jehož inteligenci, smysl pro humor a dobrosrdečnost obdivovali všichni mí přátelé a část z nich podezřívám z toho, že na návštěvu chodili hlavně za Azraelkem.
Po Azraelově smrti byla Koule velmi smutná – sice nepatří ke kočkám, které by byly k ostatním kočičounům extra přítulné (domnívám se, že to je důsledkem života ve velkochovu, odkud jsem si ji brala jako pětiletou), a o tom, že by spala s jinou kočkou v jednom pelíšku, si můžu nechat zdát, ale přesto na ní bylo vidět, že se cítí bez kočičího kámoše osaměle.
Volba Davida nebyla náhodná – nepotřebovala jsem mazla, protože Koule se dokáže mazlit za dva, ani jsem netoužila po kotěti či super atraktivní kočce. David na mne prakticky zbyl, nikde o něj neprojevil zájem ani přes internet, ani na umísťovací výstavě.
Po přivezení do nového působiště byl po tři měsíce neviditelný. Pouze mizející krmení a hrudky v záchodku naznačovaly, že s námi v bytě bydlí kocour. David má z lidí hrůzu dodneška a domnívám se, že se jedná o v minulosti týrané zvíře (bojí se natažené ruky, prchá při prudších pohybech). Lapit ho za účelem veterinárního ošetření je prakticky nemožné, loni byl vakcinovaný v narkóze a obávám se, že ani letos nebude možné ho vyšetřit při vědomí.
Asi po půl roce jeho pobytu u nás jsme kocoura sem tam zahlédli, později - když jsme byli naprosto v klidu, nevyráběli žádné zvuky a podezřelé pohyby - odvážil se dokonce přijít tak na dva metry, sedět, ostražitě hledět a zkoumat nás, ty potenciálně nebezpečné dvounohé tvory.
Zhruba v té době se začaly různě po bytě objevovat loužičky, nejvíce jich samozřejmě k našemu pramalému nadšení schytala postel. Ačkoliv jsme si nejdříve mysleli, že se u Davida jedná o problémy psychického rázu, ukázalo se, že příčiny je nutno hledat jinde. David sice nikdy nevykazovat typické příznaky (krev v moči, bolestivé mňoukání, močení po malých dávkách), ale rozbor moči ho nakonec usvědčil – struvity, tedy zásadité krystaly v moči, a zánět močových cest.
David - postelový mazlík
Po nasazení léků a důsledné diety, na které je dodnes, loužičky zmizely a s ústupem bolestí kocour zase o trochu zpřítulněl. Láskou k lidem rozhodně nezahořel, za pokroky může jeho vyčůraná povaha – David prostě musí mít všechno, co má Koule. Spí Koule v posteli? David musí taky. Dožaduje se Koule křupavých taštiček s pastou proti bezoárům? David je chce taky (když mu jsou nabídnuty v nepřítomnosti kočky, ohrnuje nad nimi nos). Chce Koule kartáčovat kožich? Nutno vykartáčovat i Davida (pokud se vytáhne hřeben a kočka není v dosahu, pádí kocour k Neumětelům a zalézá se schovat pod postel).
Poslední pokroky jsou, že se kocour dožaduje mazlení – každé ráno po zazvonění budíku do mne ducá a nechává si drbat špíčky na bříšku. K takovým důvěrnostem svolí pouze v případě, že ležím, to mne zřejmě považuje za neškodnou. Před rukou člověka sedícího, stojícího, či dokonce pohybujícího se prchá dodnes – co kdyby...
Ačkliv si už dávno nedělám naděje, že by se z Davida stal stejný mazel jako kdysi z Azraelka, doufám, že v nadcházející pětiletce se dobereme toho, že se sebou nechá aspoň trochu manipulovat – aby jeho odčervení či lapení do přenosky nepřipomínalo eskamotérské kousky Davida Copperfielda...
Související články:
Související články: