Koncem září minulého roku prolétla netem prosba o pomoc s kočkami z
Mikulova. Nedostávalo se mi tehdy místa v depozitech, a tak jsem
slečně mohla pomoci jen radou či nabídkou převozu koťat. Péči se jim
rozhodla poskytnout paní Richterová v Olomouci.
A tak jednoho nedělního večera stanula na našem prahu mladá dívka s
otcem a dvěma vystrašenými černými uzlíčky. Děkovali převelice a na
kuráž nám dovezli víno vlastní výroby :-)
Po vstupní prohlídce byli dva uličníci ubytováni v kleci s večeří a
vším komfortem. Dala jsem jim čas na rozkoukání a přemýšlela nad jmény
:-) Pak došlo k odčervení Banmintem a tím začaly jejich zdravotní
problémy - nechutenství, apatie, zvracení, průjem. Dostali všechny
dostupné a potřebné léky a péči a pak jsem se jen mohla modlit..
Apelovala jsem na slečnu, ať třetí kotě, které se zatím nedařilo
chytit, lapne a doveze, co nejdříve. Bylo více než jisté, že má
stejné problémy jako jeho bráchové.
14 dní po první dodávce přišla další s posledním kotětem. Bylo to
malé černé nic s velkýma očima, které mne od té první chvíle trápilo
měsíc a půl. Několikrát se zdálo, že mu Zubatá již podlomila
nohy.....
Jak se staví k životu dnes, to dostatečně dokládá psaní z jeho nového
domova :-)
V září 2003 jsme se rozhodli pomoct jednomu zvířátku, aby (ač zcela
zdravé, ale "nepotřebné") nebylo utraceno. A zároveň, jak s oblibou
říkám, trénujeme na budoucí potomky. A tak s námi krom papouška
Filipa začal žít kočičí kluk jménem Alf. Za ten rok a půl z něj
vyrostlo pěkné číslo, divočák, který je osobnost a pomazlit se přijde
maximálně, když ON má náladu (tak 2x denně)...
Bydlíme v paneláku, celý den jsme s manželem v práci, a tak mě (tedy
něžnější a citlivější polovinu :-) napadlo, že bychom Alfovi mohli
pořídit kamaráda nebo kamarádku. Manžel z toho zprvu moc nadšený
nebyl ;-) ale nakonec se nechal ukecat, a tak jsem začala brouzdat po
internetu, až mi kamarádka Petra (která v současné době svému
kočičákovi také pořizuje kamaráda z jednoho brněnského depozita)
poradila www.kocky-online.cz.
A tak se stalo, že po několika
návštěvách v depozitu paní Maňasové přibyl Alfovi kamarád....Kukulín,
zkráceně Kukuš a občas Kuk, Kukša... S tímto jménem jsme ho
poznali a když už na něj slyšel, nechtěli jsme ho přejmenovávat.
Den 1., tedy den "D", 25.2.2005
Kukuš v přepravce cestou k nám domů ani nepípl, až jsme měli strach,
jestli tam vůbec je. Přijdeme do bytu, postavíme zavřenou přepravku
na koberec... Alf se s námi vítá, mazlí se, jako kdyby nás rok neviděl
a měl děsný hlad a děsně dobrou náladu.
Po chvilce zjišťuje, že na zemi je přepravka, mazlí se i s ní... až dojde k dvířkám... šok! Je tam
"cosi", co má čumák vystrčený přes pletivo, je to živé, dýchá to!
Alfovi zvědavost ale nedá, je opatrný, ale ostražitý.
Otevíráme přepravku, Kuk s klidem vyjde ven, je přikrčený, přece jenom je
někde, kde ještě nebyl... jako první vleze na "svůj" nový záchůdek,
projde se tam (říkáme si, je to dobré, to nejdůležitější poznal) a
začíná si obcházet předsíň a všechno očichává. Alf stojí jak
přimrzlý...
Alf a Kuk - seznámení
Později toho večera - Kuk se bojí nás, Alf se bojí Kuka, takovou
reakci jsme nečekali, říkali jsme si, že Alf po něm vyjede, bude
bitka, ale nic z toho se nestalo, překvapuje! Večer a noc tráví Kuk
ve skříni v předsíni, zdá se že nejí, nepije, nebyl na kočičím wc...
Alf je v pohodě, říká si, že to, co viděl, byl jenom zlý sen ;-)
Den 2. a 3., víkend
V sobotu vše probíhá stejně jako v pátek večer,
dávám Kukovi ke skříni v předsíni misku s vodou a granule, chodím si
tam s ním povídat a hladím ho. Je klidný, leč pořád v úkrytu. Během
dne sní trochu masa z konzervy. Průlom nastává večer, kdy sám přijde
k nám všem do obýváku, opět vše důkladně očichá a hraje si
s hračkami, co tu má Alf. Cítíme, že máme vyhráno, ale zdání
klame...
Dny následujícího týdne
Kuk je relativně v pořádku, trošku prská, kýchá a má průjem, ale
baští ostošest. Nechá se pohladit, dokonce se v něm probouzí
"největší mazel na světě" :), hraje si, chodí na záchůdek, ale i
mimo něj, manžel se zlobí, ale co naděláme, snad to bude lepší.
Zjišťujeme, že Alf asi dost žárlí, protože ho přistihneme, jak jen
tak sedí Kukovi na wc a brání mu tam jít. Kupujeme tedy další wc,
každý z kluků má teď svůj krytý, navíc v pokojíčku, kde nám Kukuš
odkládá na válendu, přibyl ještě nekrytý, "pro jistotu". Situace se
zklidňuje, oba chodí na všechny záchůdky, ale později se situace
s Kukovým "odložením jinam" opakuje ještě 2x.
Trápí nás Alf, je apatický, častěji zvrací, nechce se nechat
pohladit, Kukovi všemožně uhýbá, když se k němu přiblíží a snaží se
otírat, mňouká, když na něj sáhneme i jen tak bez příčiny... až
jednoho dne se k němu přiblížím a... pčík! A je to jasné, na Alfa se přenesly Kukovy problémy...
Takže následuje návštěva veterináře, který předepisuje
klid "na lůžku" - teplo a antibiotika. Podáváme je kočičákům 2x
denně po dobu 10 dnů... snad to pomůže.
Kuk u dárků
A ještě jedna věc, která nás
nenapadla, ale stalo se... Kuk je jedlík, že nechápeme, kam se to do
něj vleze. Jí 2-3x denně maso z konzervy, mezitím má k dispozici
granule, ale dokonce jí i Alfovy porce! Navíc přebíhá od své misky
k Alfově, chápu, že musí vyzkoušet, jestli nemá něco jiného :) ale on
tak přebíhá, dokud v obou miskách něco zbývá!
Alfovi se to nelíbí,
takže odmítá jíst a hází na nás ukřivděné obličeje, jak jsme na něj
zlí, co jsme mu to pořídili za predátora a narušitele, že ho nemáme
rádi, že mu bylo lépe samotnému...je to hééérečka, ale docela nás to
mrzí. Mysleli jsme si, že bude "rád" a on dělá takové cavyky!
Dostává se mi uklidnění, že nemůžeme tak chvátat, že všechno chce
svůj čas. Máme trošku výčitky, jestli jsme Alfovi spíše
neublížili... Problém s jídlem řešíme tak, že každý jí v jiné
místnosti a až je Alf najezený (protože opravdu není taková mlátička
jako Kuk), tak je k sobě pustíme a Kuk už pak dobaští, co zbývá a na
co má ještě místo v bříšku :)
Třetí týden, co máme Kukulína
Antibiotika zabrala, vše se zdá být
v pořádku, kluci baští dokonce už spolu, dávám jim misky naráz, Kukuš
se občas přilepí k Alfově misce, ale ten už to má zmáknuté a volně
přechází k misce Kuka :} Když jim občas dávám vařené nebo syrové
kuřecí maso, tak dokonce baští z jedné větší misky spolu!
Situace se
záchůdky se zdá být také v pořádku, tak snad už to Kukovi vydrží.
Kluci spolu spávají v obýváku na pohovce nebo na křesle (dokonce se
už párkrát navzájem umývali!), v noci v pokojíčku na dece, ale tam
to taková láska ještě není, spíš spí každý v jiné části deky.
Ale jinak, jak říká manžel, je to komando a velcí divočáci, ty
honičky po celém bytě!! Jenom vidíme ohnivou čáru, na začátku hlava
Kuka, na konci ocas Alfa, za pár sekund čára v obráceném směru, na
začátku hlava Alfa a na konci ocásek Kuka :) A dokonce se už i perou!
Už se máme rádi...
Já se uklidňuji, že je to jenom hra, ale někdy to tak nevypadá,
zvlášť když si Kuk si usmyslí, že bude ležet na místě, kde zrovna
odpočívá Alf... to pak začíhá a skočí, Alf se chvilku nedá, ale pak si
řekne, že moudřejší ustoupí a lehne si o 20 cm vedle…
A tak je to u
nás teď každou chvilku, myslím, že nejhorší máme za sebou a teď už to
bude jen a jen lepší!!
Kolegyně z práce kdesi vyčetla, že Alf v roce
a půl je v přepočtu na lidský věk 22letý mladík a Kukuš v půl roce je
10letý klučina a podle toho to u nás vypadá... Alf je sice mlaďoch, který by byl ještě v pubertě, hrál by si a zlobil, ale vzhledem
k tomu, že jsme mu pořídili takového narušitele, tak "dospěl" a
snaží se být ten dospělejší a vážnější :)
Na druhou stranu se nám zdá,
že se teď daleko více mazlí, vůbec už nekouše a neškrábe, co jsem si
zažila, když mi číhal na ruce a nohy, zvlášť v noci! To už je pryč,
je klidný, mazlivější a Kuk, to je mazel největší, ten nekousne a
neškrábne, jak je den dlouhý... a v noci dokonce spávají mezi námi
v posteli, Alf u hlavy a Kuk o 20 cm pod ním, na úrovni našich
pasů... ale ne celou noc, mají pro sebe jeden celý pokoj, takže skončí
tam a ráno, jak vyjdu z ložnice, už sedí a čekají u dveří na snídani.
... dokonce spolu i spíme :)
Bude to měsíc a půl, co Kuka máme, a když si vzpomenu na první den
a srovnám se situací dnes, je to o 100% lepší! A věřím, že bude ještě
lépe!
Jistě jste postřehli, že šlo o tři kluky. Jak se vede bráchům
Kukulína, o tom někdy příště :-)
Pokud jste z Brna nebo okolí a uvažujete o pořízení kočky, obraťte se s důvěrou na paní Maňasovou - nabídka koček v její péči.