Rozhodněte se, zda chcete domácího mazlíčka, nebo kočku pro výstavy či chov. Prvotní rozhodnutí je velmi důležité, neboť od něj se vše odvíjí. Rozdíl mezi mazlíčkem a chovným zvířetem je velký, a to nejenom v ceně, ale i v kvalitě. Zodpovědný chovatel prodává zvíře vhodné na mazlíčka buď již vykastrované, nebo se smlouvou o vykastrování zvířete v dospělosti (ne všichni to však dělají). Cena by měla být o poznání nižší než u chovného zvířete. Důvodem je nesplnění standardu plemene, tzn. že má určité genetické vady (například nestandardní zbarvení, bílou skvrnu na hrudníku atd.), které jsou nepřípustné pro další chov. Nicméně jako mazlíček může dělat spoustu let radost hodným lidem, neboť povaha kočky daného plemene je nezměněná.
Chcete-li výstavní/chovné zvíře, obejděte pár výstav a vytipujte si jednoho nebo více chovatelů. Takoví chovatelé se nebojí konkurence na výstavách a s hrdostí bojují se svými miláčky o tituly. Pokud chovatel prodává koťátka přímo na výstavě, zeptejte se, jaké jsou kvality (jestli na mazlíčka nebo chovné/výstavní zvíře). Nestačí se zeptat pouze na cenu. Cena by se měla odvíjet úměrně kvalitě zvířete (podle vybarvení, stavby těla, ale i podle rodičů). Obecně platí, že výstavní/chovné zvíře nesmí mít na hrudi bílou skvrnu (byť sebemenší – jedná se o genetickou vadu, která je dědičná). Toto platí obecně u všech barevných koček (viz standard jednotlivých plemen, případně konzultace u více chovatelů; u bengálů zvlášť – je to velmi vážná vada, která ničí chov).
Vyhlédnete-li si koťátko svých snů, navštivte chovatele. Sjednejte si prohlídku jeho chovatelské stanice a zeptejte se, jak je koťátko staré a kdy si ho budete moci odnést domů. Správný chovatel neprodá koťátko mladší 12 týdnů.
Pokud ano, je velice pravděpodobné, že chovateli jde více o výdělek než o zdraví koťátka. (Toto platí jak pro chovné zvíře, tak i pro mazlíčka). Nechte si ukázat očkovací průkaz zvířete – zda bylo včas a rádně očkováno (chovná zvířata by pak měla být testována na FeLV a FIV a následně očkována). U chovného kotěte se zajímejte o jeho rodiče (jaké získali tituly), nechte si ukázat fotografie, případně rodokmen koťátka.
Nechte si od chovatele popsat standard plemene, jeho povahu, historii, nebojte se zeptat na vše, co vás zajímá. Je dobré také vědět, na jakou stravu je koťátko zvyklé apod. Pokud jste na výstavě, také si prohlédněte, jak „zařízenou“ má zvíře klec, zda-li v ní má záclonky, hračky, zda neleží na holé zemi, ve výkalech (i to se někdy stává), má-li v kleci záchod, zda je vyčištěn.
Vždy kupujte koťátko se smlouvou, ve které by mělo být uvedeno, zda se jedná o výstavní/chovné zvíře nebo o mazlíčka, cena, případně závazek o vykastrování zvířete. Kupujete-li chovné zvíře, měla by smlouva obsahovat ujednání, jakým způsobem bude prodávající kompenzovat případné jeho vady, ukáže-li se, že nesplňuje standard plemene (např. odstoupení od smlouvy, sleva z ceny).
Zůstaňte v kontaktu s chovatelem. Dobrý chovatel, je-li požádán, nikdy neodmítne prosbu být novému majiteli nápomocen radami ohledně krmení, koupání, může doporučit veterináře, poradí i s přípravou na výstavu apod.
(Pramen informací: www.bengal.cz)
Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Test pro spotřebitele. Přetištěno s laskavým svolením jeho šéfredaktorky, paní Idy Rozové.
Související články: