Sísa už mě nějaký ten pátek překvapuje svým pokrokem v přítulnosti. Letos v
únoru jsem byla dva týdny pryč, a i když se o ni starala moje maminka, přece jen
neměla denní kontakt s člověkem. Po mém příjezdu si mi poprvé za ten rok, co u
mne tehdy byla, vlezla na klín! Sice jen na otočku, nastoupit a zase hned dolů,
ale fakt, že na klín si troufla, byl opravdu omračující. Od té doby pokročila ke
svému maximu cca 3 - 5 minut, kdy si dokonce lehne do "pohotovostního" lehu,
žádné extra vyvalování, aby snad náhodou nebyla zaskočena v případě nebezpečí,
že :-) Už zjistila, že na županu se drží balanc hodně blbě, a tak jakmile mám
džíny, je nástup na klín de facto garantovaný, je to její nejoblíbenější povrch :-)
Cizí lid jí v některých případech taky nevadí, nemám vůbec rozklíčováno, podle
čeho se řídí, někdy netoleruje ty, o kterých bych si myslela, že jí vůbec vadit
nebudou a jindy se jaksi zapomene a dělá, že dotyčný je tu snad denně. Muž nebo
žena, není to rozdíl, prchá nebo toleruje obdobně.
Ačkoliv je to solitérka a má evidentně ráda svůj klid (a svoje křeslo), stejně
tak ráda polehává vedle mne na gauči, kde většinou sedím po příchodu z práce.
Už zpoza dveří slyším její skřehotání, když odemykám; v létě okamžitě spěchá na
chodbu domu, aby si ukousla papyrus (a někdy mě pak poctila pěkným blitkem na
parketách), v zimě ji raději na chodbu nepouštím - přece jen je náchylnější na
nastuzení a podlaha na chodbě nám loni fungovala až moc efektivně. Na otevřené
okno si ráda sedne v létě, ale v zimě jen na chvilku, pokud z podlahy vyhodnotí
počasí jako nepříznivé, vůbec se neobtěžuje jakoukoliv aktivitou k vyskočení.
Přizpůsobila se naprosto mému dennímu režimu, a tak mi po večerech předvádí, čeho
jsou kočičí důchodkyně schopné - trasu z koberce v ložnici na křeslo v pokoji (v
létě až na okno v pokoji) má jako oblíbenou dostihovou dráhu. Naučila se
komunikovat očima, občas mi i něco poví, i když je spíše tichá. Krom společného
sezení na gauči se nechává i ráda drbat na bříšku - samozřejmě jen pokud to sama
nabídne.
Stříhání drápů bytostně nesnáší... bohužel jí rostou do podivných tvarů, a tak na
ně musím dohlížet. Trpí to s výhrůžkami, ale odpouští rychle :-)
Nemusím ani mít psa, pokud se něco šustne na schodech v domě, vrčí a hučí a já
mám jasno!
Sísin synátor Majkie je v novém domově u mých rodičů úspěšně přejmenován na
Mramora :-) Bylo potřeba ho odlišit od též rezatého Válečka (též útulkáč, kdysi
Luky) a jeho kresba holt rodičům připomíná mramor, a tak máme kameňáka. Výškou už
dorostl rezidenta Černouše, a letos konečně i zmohutněl a z nudle je šelma
rezatá. Je úmorný bojovník, trápí oba svoje spolubydlící kocoury - velký černý
si s ním poradí, malinký Váleček se pomalu ale jistě učí žít na spodní příčce v
rodinné hierarchii a společnost vetřelce rozhodně nevyhledává. Naštěstí je
přizpůsobivý, a tak si našel svou cestu jak moci do tepla za jídlem a za
pohlazením. Mramor je neúnavný lovec... v létě chodí domů jen jíst a spát (a já
ho konečně vidím i ležet!), jinak pořád pobíhá venku, loví motýly, mouchy,
ještěrky... všecko, co se hýbe. Je až moc zdatný stromolezec, jeho metoda
lezení dolů z kolmých větví je neuvěřitelná - šplhá zručně jako opice bokem...
Sisa se vyvaluje
Loni díky svému instinktu zlomil tyč, na které stálo krmítko pro ptáky, letos
chystáme tyčku na krmítko kovovou a rozhodně vyšší... V nejhorším případě dojde
i na rolničku na krk, jeho náruživost se jen tak nevidí. Když už se náhodou
unaví, miluje drbání na zádech - i po přestěhování sice urputně líná, ale ze
třech obyvatel u rodičů je asi největší mazlící poživačník.
Jsem ráda, že se
nakonec doma jakž takž s kočkouny sžil, je opravdu neunavitelný element, už si
ho vlastně v bytě vůbec neumím představit, ďábel v kočičím kožichu! Po svojí
matce zdědil asi nejvíc odporu konzumace tabletek, a tak je oba odčervuju
Profenderem, ten boj o spolknutí tablety je prostě neúnosný a moji rodiče by
nebyli schopni režim dodržet...
Související odkazy: