druhá kočka!

[Ajkaja]

Druhou kočku jsme si pořídili asi před dvěma měsíci. Vždy jsem si zde četla různé příspěvky a pomalu jsem se rozhodla. V létě budu hodně pryč a přítel chodí do práce, naše kočka Čičule má ráda společnost, tak jí bude mít.

Když už jsem se rozhodla, tak jsem ji chtěla hned a tak se stalo, že jsme si přivezli asi roční nedávno odchycenou totálně plachou Dášu. Nějak jsem nedomylsela, co vlastně plachá kočka znamená, a že nevíme, co mohla divokým životem získat za zkušenosti. Výsledek je, že máme kočky s úplně rozdílnou povahou, ale kupodivu si dobře rozumí, což je nejdůležitější. Zlaťoch alias Dáša byla pořízena teoreticky "na hraní" pro Čičuli a tento účel plní, takže bych si neměla stěžovat:-) Většinu dne je zalezlá pod postelí, až tak poslední dva týdny se hodně osměluje. je vlastně děsně mazlivá, nejmazlivější kočka co znam, jen se v ní hrozně pere ten strach z lidí a mazlivost. když už je u mě, tak se může umazlit, ale když mě někde potká, hned zdrhá, chytit se nenechá. Tak ty dva týdny už máme rituál, že se mně nebojí když jí dávam do misky, to přiběhne a začne se třít o mně i o Čičuli a můžu ji mazlit. Párkrát už za mnou dokonce pro pohlazení přišla, ale zase tak hrozně opatrně, když jsem byla dlouho v klidu.

V noci, a pravděpodobně i když není nikdo doma, spolu lítaj bytem, dost se vyblbnou, což je bezva. Sedávají i blízko sebe, občas se chce Zlaťoch o Čičuli otřít nebo ji olíznout, ale ta se zatím nenechá.

Závěr je, že jsem hrozně ráda, že jí mam, je to zase něco úplně jinýho, jinej pocit, člověk má z každýho jejího pokroku velkou radost. I když můj výběr kočky byl zbrklý, jsem ráda, že to tak dopadlo.

Čičuli jsme dávali hlídat k rodičům, ta každé cestování, nové lidi a místa vítala jako bezva zábavu, ale se Zlaťochem bude asi problém. Proto někoho hledám na krmení - odkaz zde:http://www.kocky-online.cz/forum/viewtopic.php?p=31835#31835

[katja]

Určitě. Žila jsem v přesvědčení, že jeden človák, ne: jedna domácnost=jedna kočka, to že je zákon. Pak jsem měla Corry a pročítala fórum, abych se poučila... a do čtyř měsíců jsem začala shánět druhého kocourka. A ke třetí jsem si velmi dobře vědomá (ač to nekočkařům nezjevuji) mě podnítily články o kočičkách hledajících domov. Jakým právem mám jen dvě? No, a když jsem slyšela o Abbince, která "zůstala majitelce na krku"... co jsem mohla dělat?

[IvetaK.]

Ajkajo - tak tohle je úžasný


Já k hlasování musím říct, že jsem vzdala svůj úmysl pořídit kočičku třetí. Skalní fóristi vědí, že mám dvě vzájemně nekontaktní koťule a každému příííšerně závidím (ale moc přeju) sžití jeho nových koťulí do "vícehlavých nestvůr" Dokonce se koťule kamarádí a ňufají i s králíkem (že jo, Qruto ), ale ty naše jsou pouze syčavka a napadavka Dokonce ani psi mezi sebou moc nekamarádí a s kočkama už vůbec ne. Takže jak konstatoval syn, máme 5 vzájemně nekontaktních zvířat a "kontaktéra" jim děláme my . Ale všichni vypadají poměrně spokojeně, takže to tolik neřeším. Už ne. Před fórem jsem myslela, že třetí koťulka by pomohla (blbla by s napadavkou a nechali by na pokoji sólistku introvertní), ale taky by to mohlo dopadnout, že dvě napadavky by se vzájemně "nemusely" a obě by provokovaly introvertní sólistku Takže - Bude jich pět... a basta. Tudíž - hlásím se k Vicky Hallsové - někdy i dvě jsou mnoho (Ale neříkám, že tento názor je doživotní - každý úspěch tady na fóru mě nahlodává )

[Ajkaja]

Díky, ta fotka se mi zrovna povedla:-) taková momentka.
Ale co teprve tohle - tento pohled se mi naskytl po probuzení:

[lucYnka]

Vas pritel spi s jinou kockou a Vy ani nezarlite.
Ale ne moc jim to slusi.

[lucYnka]

Co se tyka hlasovani. U nas bylo o druhe kocicce rozhodnuto uz pred tim nez jsem zacala navstevovat forum. Zkusenosti jinych na foru mi, ale moc pomohli a povzbudili.

[celesta]

Ajkajo: skvělý fotky, jedny z nejhezčích domácích momentek, jaký jsem kdy viděla..zvlášt ta u okna, to je krásný, jak se dotýkaj těma tlapičkama, v tom je úplná poetika no a jinak k tématu.druhá kočička bude a bude to taky hodně dílem tohoto fora

[ivcav]

Hezké fotky, Ajkajo.
Já jsem díky tomuto fóru zjistila, že existují domácnosti, kde je koček prostě víc... Ale protože mám alespoň kousek zbylého rozumu, přečetla jsem celou Vicky, a rozhodla se, že třetí kočku prostě nechci...že nechci traumatizovat již sžité domorodce. Takže fórum mě dohnalo k tomu, že jsem třetí kočku opravdu zavrhla a chtěla žít hezkým spořádaným dvoukočičím životem.
Třetí kočku mám náhodou, koukla se na mě a já se do ní zamilovala, od té doby raději na kočičky nekoukám Myslím, že fórum na tom moc velkou zásluhu nemá...

[katja]

Ono je to vždycky riziko, třetí (čtvrtá, pátá...) kočka může rozhodit dosavadní vztahy. Je potřeba opravdu citlivě zkoumat své kočstvo. Moje kočka č.2 - Samuel - se sžil s jedničkou (Corry) poměrně rychle, do týdne byli kamarádi. Ale protože Corry je vůbec solitér a často se od her a lízání odtahovala, myslela jsem, že živá a mazlivá mladší kočička by mohla Samovi přijít vhod. Jo, zlatý voči! Trvalo měsíc, než se ji naučili tolerovat, a všichni tři z toho byli špatní. To jsem teprve viděla, jací jsou Sam s Corry kamarádi! To je pevná dvojka, a zdánlivé odtahování na tom nic nemění. No, zaplaťpánbu si na Abby zvykli, Sam s ní spí, myje ji, všichni se honí, jedí spolu, a občas ji i Corry jen tak mimochodem olíže. Jsou to moje světýlka, ale vidím, že to vůbec není samozřejmé.