Když selže výchova...

[nico]

Lenko my si do ložnice také zavíráme, protože já bych se nevyspala. Matěj má svůj nástup kolem půl sedmé, kdy začne házet stelivo v záchodě, dokud mu někdo neotevře do ložnice a pak na balkon, kde čučí do rána z okna než se vzbudíme. Je schopen tam hrabat i půl hodiny, což mě nesmírně vytáčí. Jakmile jdu pustit Matěje, za dvěřma už číhá Bedřich, který je psychicky závislý na naší posteli. Vběhne dovtnitř jako střela, takže ho vyfackuju ven a Matěje pustím na balkon. To ale spustí Konývčin zájem (znáte to, nesmíte se v posteli ani pohnout, aby si kočky nemyslely, že už jste vzhůru). Začne předvádět to své hrozné skřípání a mně zbývá ještě hodina do vstávání. Vystrčim hlavu, zasyčim na ní ať už proboha drží tlamu a jdu zpátky. Pak zjistím, že neusnu, protože je otevřené balkonové okno a že už v téhle hodině začínají jezdit auta a zvuk ze silnice mě nenechá usnout. Teprve potom, co okno zavřu jdu opět do postele a tam mám ještě zhruba 40minut na dospání.
Takhle to u nás běží každý den. Mám jedno velké přání a to normálně se vyspat... vážně...

[katja]

No když já mám takové chytré kočky, že podobné neslušnosti nepáchají (jen Gilýsek si mi někdy v záchvatu něhy přijde lehnout na krk, čímž mě poněkud přidusí) Obvykle ležím na boku, jednu kočku v klíně, druhou v podkolení, a třetí kousek dál na dece. Velmi zřídka všechny čtyři, to asi pokládájí za necivilizované. Pěkně hřejí, jen je problém, když se chci obrátit. Ráno mě nechají spát, spíš je problém vstát, protože ony rozhodně vstávat nechtějí.

[detty]

Tak Vám napíšu, jak spí moje smečka

Já spím od mala na břichu, jinak neusnu. Jiminka mi vyskočí na záda a chvilku přešlapuje, pak se uvelebí. Anabel mi usne hlavičkou na prdce, Carmelína musí mít pod hlavou nohu nebo ruku a BonBon se rozvalí svýma skoro 7 kilama na polštáři. A takhle spíme, naštěstí až do rána, kdy mě Anabel sedící u polštáře hypnotizuje, abych už vstala a šla jim dát baštu, Carmelína občas přilítne, tlapkou vytáhne pramen vlasů a ožužle ho a zas odfrčí.

Spousta lidí by se tak nevyspala, ale já se těším na každou noc s nimi a asi mě musejí nabíjet,jinak bych ten kalup v práci dost těžko ještě zvládala

PS: te´d řeším, kam se vmezeří Červánek

DK

[katja]

Ano, Gilly mi taky rád leží přes kotník nebo přes ruku. A k tomu šlapání: jak si lehnu na bok, přijde Abby, postaví se mi k břichu na zadní, a předníma mi začne šlapat na žebrech jako by hrála na piano. Ze začátku to bylo nepříjemné, teď už mě to uspává. Když dohraje ukolébavku, stočí se mi do klína. Mimochodem, o tom je jedno biblické podobenství: chudák měl jedinou ovečku, jedla z jeho mísy a spala v jeho klíně. Nikdy jsem nechápala, jestli spal vsedě s ovcí v klíně nebo co - teď už to vím. Ležel na boku, ovečku u břicha a pokrčených nohou a hřáli se navzájem. Jo, kočky člověka naučí!

[Radava]

U nás spí Čenda většinou mezi mnou a mým mužem, někdy na peřině, někdy pod peřinou. Tobiáš nám leží u nohou, někdy u mne, někdy u něj, asi jak kdy uzná za vhodné vyznamenat koho svou přízní. Horší je, že Tobíš večer neví kdy zalézt a ráno většinou kolem páté už je zase vzhůru. A má hlad, chce si hrát, chce ven, chce dovnitř, musí honit cinkací zvonek, šátrat po skříních a tak. A kolem půl sedmé, když já vstávám, tak se ukládá k rannímu spánku s výrazem to jsme se to dobře pobavili a ty snad někam jdeš? Tp nemyslíš vážně? No dobrá, aspoň mi nepřekážíš v posteli... a než se vypravím do práce, už slastně chrní. No není to na zabití? Zlatej Čeníšek, ten spí jak dudek od večera do rána... pokud neshlíží na Tobíše z postele s otráveným výrazem "ten mladej blázen už zas dělá bugr, dělejte s tím něco!"... Ale stejně jsou to naši zlatý kočičáci, i když odpoledne občas sotva mžourám. Přijdu z práce a oni zas spí.... budí se s mým příchodem a nakrm nás a bav nás.

[Danuska]

U nas kocouri spi tak nejak kolem nas v posteli (nejhorsi je, kdyz si mi Darwin lehne na hlavu, protoze 6 kilo je fakt dost) a vetsinou nezlobi. Poslednich asi 14 dni je ale Leon rano (rozumej kolem pul pate) strasne otravny a snazi se nas dostat za kazdou cenu z postele: skrabe zdi, trha zaclonu u postele, mnouka. Fakt jsme se nemohli vyspat. Tak jsem se v pondeli nastvala a koupila rositko na kytky, abych ho mohla odehnat. Dala jsem si mile rositko plne vody na nocni policku nad hlavou a spokojene usnula. Rano se Leon vzbudil, vyskocil na policku a shodil mi mile rositko na hlavu - jenomze tak sikovne, ze mi spadlo tryskou doprostred na celo a ja tam ted mam bouli a modrinu . Nez ten supak stihnul utect, tak jsem ho jeste trochu pokropila. Ted uz to neni nutne - staci rano, kdyz spusti svuj budicek, vzit rositko do ruky (mam jej ted na kraji postele) a kocour vystartuje z loznice jak strela

[chichotalka]

tak danuško, u toho popisu jsem se teda dooost nasmála. ale jsou teda šikovní u vás...

[Frýda]

To u nás by se kradlo, ale není příležitost. Kocour má přístup pořád pouze do tří místností (pracovna, ložnice, pokoj). Zbytek domu mu na noc musíme zavírat, je tam přeci jenom kuchyň a sklokeramická deska, spousta jídla, mámě by se asi nelíbila představa kočky běhající po lince (toho by využil, kdyby jsme tam nebyli). Takže ho tam pouštíme po celý den, ale když jdeme do školy, práce, někam odjíždíme, má ty tři místnosti...Jinak když mu řekneme "Fuj!" a jíme třeba u PC jídlo, pak si toho nevšímá. Ale když jíme jogurt, vyžaduje za svou poslušnost maličkou porci

[Magda K.]