Útulková nebo ušlechtilá kočka?

[Jelizaveta]

Kamarádka je velká milovnice koček a chce si pořídit kočičku, ale jaksi se nemůže rozhodnout. Velmi se jí líbí birmy (má o nich toho dost načteno, PP samozřejmostí) jenže jí je zároveň líto kočiček v útulcích a že kdyby si nějakou vzala, mohla by udělat šťastnou kočičku z útulku a na její místo by pak mohla nastoupit další kočička z ulice. Prostě se to v ní pere, jestli udělat sobě radost nebo dobrý skutek.
Zatím ji manžel povolil jednu kočičku a časem, že se uvidí. Pro co jste vy?

Já osobně pro útulkovou kočičku, protože doufám, že manžel i když není milovník zvířat povolí další(třeba onu birmu).

[Senndy]

Poté, co jsem viděla opuštěné kočičky v útulcích, bych si vzala opět z útulku. My měli štěstí na odrostlé 8. měsíční kotě a opravdu si ho nemohu vynachválit.

Na druhou stranu chápu touhu po konkrétní rase. My to tak měli u psů. Tam se na rasu váže nejen vzhled, ale především povaha a vlastnosti. Což platí do jisté míry i u koček.

Přesto - lásku, péči a domov si zaslouží každé zvíře a dost možná o něco více ta, která si již nejistotou, neřku-li trápením, prošla. Proto bych volila útulkovou kočičku.

[miusiatko]

Ja myslim, ze ani jeden napad nie je zly. Vacsina ludi ma sen o nejakom uslachtilom zvieratku - ak je z dobreho a korektneho chovu, preco nie?
Ja som tiez zacinala s Mainskou myvaliou, pretoze som ju chcela. Potom prisli utulkaci a teraz by som zase vyberala len z nich (aj obaja psi su z utulku).
Nech tomu da cas, popozera chovky, utulky a depozity, nech sa ide niekam aj pozriet osobne - ja zastavam nazor, ze zvieratko si Vas vyberie samo, a to hned viete, ktore je to prave

[Nadikhindo]

Jelizaveto, zítra budeme odchytávat tu bílou dlouhosrstou modroočku (nevím tedy pohlaví ani věk, vím, že je to mazlítko)... možná už zájemce mám, ale kdyby se nesnesla s jeho kocourem nebo kdyby se prostě neozval, známe, že, byla by tady jedna velmi ušlechtile vypadající (samozřejmě budeme hledat, jestli někomu neutekla, ale nějak moc nedoufám, že by to bylo úspěšné).

[Jelizaveta]

Ona si bude brát kočičku až na podzim, mají rozestavěný dům, teď bydlí v podnájmu, kam zvířata nesmí. Jinak zkusím se pozeptat mezi známými, kdyby si to Váš zájemce rozmyslel, což doufám,že ne.
Jinak birmička je její velká láska, ale zatím má ještě času dost na rozhodnutí.

[Balisek]

[Jelizaveta]

Tam je ale výběr a jací krasavci, musím jí dát info, ať si pak proleze útulky a třeba tam něco bude podobného birmičce

[Jelizaveta]

[janako]

Já se svou povahou dávám přednost útulkáčkovi a ještě tomu největšímu chudinkovi, kterého nikdo nechce...jak k tomu přijdou ty nejobyčejnější z obyčejných, že nemají krásný kožíšek a nikomu se nelíbí...přitom v nich bydlí ty samé dušičky a čekají na toho svého člověka, že přijde a vybere si je...
Ale vedle těch krásných mají jen malou šanci...
Já jsem asi cvok, ale mně je prostě vždycky nejvíc líto těch největších chudáčků, kolikrát se ani neprosazují, protože se bojí, ale pokud si je člověk přesto vezme, může získat tu nejmilejší a nejoddanější dušičku...kočičky umí být vděčné...

[katja]

Janako, souhlasím. Toužila jsem vždy po různých ušlechtilých plemenech, ale nikdy natolik, abych si koupila milované, opečovávané kotě. Čekala jsem, až se jich bude chtít někdo zbavit: no, a mám dve SIA/ORI, balinésku, siamáka, a měla jsem rusáčka - všechny byly v nouzi. Nějak mě to těší víc.

[Kai]

Já taky toužím mít čistokrevnou mainku, orientálku, dcera chce bílou chlupatou kočku.
Ale velká kočka to zařídila jinak, dvě kočky nám oznámily, že jsme byli vybráni jako vhodní posluhové, jednoho kocoura jsme koupili a poslední sibiřky jsme se ujali.
Osobně preferuju, že když čistokrevné zvíře, tak jedině s PP, jinak se ujmout potřebného z útulku.

[Bichette]

Souhlasím. Také mám vysněné kočky, od osmi let, kdy jsem dostala Velkou knihu o kočkách jsem si vysnila ragdolla, mainku, britku a norskou lesní. Dočkala jsem se ve 24 letech. Přišla mourinka a černý kocourek. Pak se objevila další kočička, něco mezi mainou a norskou, prostě krasavice. Už se mi mockrát stalo u vetů či známých, že si myslí, že je papírová. Byla vysoce březí a dala nám pět krásných kotíků. Tři jsme si nechali - dva kluky mourečky a černou holčičku. Po mamince sice nic moc nezdědili, ale jsou úžasní. Tak máme takovouto pěknou sestavu.

Kočku bych si už nikdy nekoupila, brala bych vždy jen z útulku,ale to je jen mé přesvědčení, nikomu to nevnucuji. Šlechtěné kočky jsou krásné, ale pokud po ní někdo touží, tak ať si ji koupí s PP a nepodporuje množitele nepapírových zvířat.

Nicméně i v útulku se dají najít kočky skoro jako papírové, i kdy jsou to nalezenci. Teď máme třeba krásného dlouhosrstého modrého kocourka, prostě fešáka. A v Měcholupch teď mají opravdu parádní sestavu, takže určitě je možné si splnit sen a zároveň zvíře zachránit.

[Senndy]

Vzhledem k tomu, že jsme si jeli do útulku pro dvouletou kastrovanou želvovinovou kočičku a odvezli si osmiměsíčního kocourka, tak věřím tomu, že kočky a lidé si jsou souzeni osudem. A osudový se za těch půl roku Bobeš opravdu stal.

Jinak - o kočičkách z útulku panuje myslím docela nedobré povědomí. Tím, že leckdy mají něco za sebou nedobrého, to v lidech vzbuzuje pocit jejich nepředělatelnosti, agresivity, nedůvěry a o podmínkách v útulcích též dobré povědomí nepanuje.

Náš kocourek v útulku prý byl jen dva týdny, čerstvě prošel karanténou, proto ani na internetu ještě nebyl v nabídce. Pocházel z malé kočičí smečky (mamča a tři odrostlá koťata) a paní je prý milovala, ale musela je dát pryč, protože se o ně již nemohla sama starat. Pravda, Bobeš se opravdu nezdá, že by za sebou měl špatnou životní zkušenost. Taktéž měcholupský útulek, odkud pochází, nás mile překvapil. Prostorná a čistotou vonící hala, "bytečky" pro kočky čisté, voda v miskách, granulky, kočkolity vyčistěné, sestry v bílých pláštích a u výdeje veterinář (i když na můj vkus příliš velký ras), který ještě jednou vydanou kočičku prohlédne. Co mne mrzelo je to, že jsme museli podepsat, že kdyby se původní majitel do půlroku o své zvířátko přihlásil, byli jsme povinni jej vrátit.

Měla jsem z něčeho takového strach, klidně bych Bobeška nabarvila na černo a tvrdila, že to není on, kdyby mi jej někdo chtěl vzít. (to je, samozřejmě, vtip). Zítra vyprší půlroční lhůta a bude náš!

[katuska]

My jsme o papirovce ani nijak neuvazovali, proste jsem chtela kocicku a utulek bylo to prvni, co nas napadlo a dal uz jsme nepremysleli.... Sice jsme prohlizeli fotky, vybirali, kdo by se k nam nejvic hodil, ale nakonec jsme tam sli stejne s tim, ze ta ktera si vybere nas, tak s nami odejde Sice si obcas rikame, proc si nas vybrala zrovna ta nase, ale je pravda, ze se k nam hodi, protoze potrebujeme trochu "magora", aby zapadla

[Terez16]

My to vyřešili 50na50 , jeden nalezenec a jeden kocourek je vybrán podle našich představ - nádherný plyšový ragdoll. Oba jsou úžasní a ani jednoho bychom nevyměnili za nic na světě