Pořízení nového kocourka po smrti jednoho z dvojice - ano/ne

[kaba]

Dobrý den všem, chtěla bych znát váš názor na naší situaci. Před 3 týdny mi zemřel ani ne šestiletý kocourek na selhání ledvin. Zůstali mi tříletý čivavák a pětiletý kocourek. V tuto chvíli zvažuju pořízení druhého kocourka (kotěte), aby zbylému kocourkovi nebylo smutno.

Pro pořízení kotěte mluví to, že můj kocourek nikdy nebyl chován sám, byl zvyklý na společnost druhého kocourka. Pravidelně cestuju (jsem mimo domova 1-3 dny cca jednou za 2-3 týdny), takže bylo fajn, že jsem nechala oba kocoury doma se zásobami všeho a nemusela se bát, že jim budou smutno. Nyní kdybych musela někam jet, by kocourek zůstal úplně sám (pes je na hlídání u rodičů).

Na druhou stanu pozoruju, že kocourek (od kotěte velmi plachý vůči všemu cizímu) je po smrti parťáka sebevědomější a méně bojácný. Mnohem více se mazlí, přede, hraje si, není tak vysteresovaný. Je prostě více v pohodě. Příjde mi, že si vyloženě užívá, že mě má jen pro sebe (že nemá kočičí konkurenci, psa nepočítám, to je něco jiného). S zemřelým kocourkem vycházeli velmi dobře, ač ten byl celkem dominantní a dával to najevo. Musím říct, že mě tato (pozitivní) změna chování zaskočila a donutila mě přemýšlet, zda je vůbec vhodné mu pořizovat kámoše. Čekala jsem smutek po druhém kocourkovi (ten byl jen asi první týden). Jelikož nemá kámoše na hraní, snažím se mu to vynahrdit (hrajeme si s mávátkem atd.), ale nevím, jestli je to dostatečné. Také nemám moc velký byt (2+1 s tím, že v mé nepřítomnosti do kuchytě nechodí), což je další důvod proti pořízení druhé kočky.

Uvažuju o pořízení kotěte, buď z útulku nebo čistokrevné s PP (birma nebo ruská modrá). Jaký je váš názor na to, co bude pro kocourka nejlepší - pořídit mu kamaráda, nebo neriskovat to, že se nesednou? Kocourek má velmi mírnou povahu, je moc hodný a klidný, prostý jakýkoliv agresivity. Občas rád zadivočí. Pro mě je naprosto klíčové, aby byl spokojený můj vlastní kocourek, ať už s další kočkou nebo bez. Nechci si v žádném případě pořizovat druhou kočku za cenu toho, že by z ní byl nešťastný. V tuto chvíli se přikláním k tomu, druhou kočku nepořizovat (i 2 veterináři nezávisle, se kterými jsem situaci konzultovala, mi doporučují nového kocoura nepořizovat), ale zajímalo mě, zda má někdo podobnou zkušenost.

Ještě dodám, že případné nové kotě by připadalo v úvahu za cca 2 měsíce, dříve ne(z více důvodů).

Všem předem děkuju za názor

[Balisek]

Jak asi víte, mám doma dominantní, ne příliš snášenlivou kočku, která se chová tak, že by snad uvítala být jediným čtvernohým obyvatelem této planety (ti dvounozí jsou trpěni jen z důvodu potřeby obslužného personálu). Když mi uhynul Stič, jela jsem si pro černého devonka Teda se staženým žaludkem v obavách z podobného pekla na zemi, jakého jsem si vrchovatou měrou užila při seznamování s předchozími (dospělými) kocoury. Navzdory očekávání Ileša přijala kotě bez větších námitek a mají spolu moc hezký, nekonfliktní vztah.

Věřím, že i Váš kocour parťáka uvítá - zejména pokud se bude jednat o koťátko, které pro něj nebude představovat konkurenci.

[Rena]

Já jsem z vlastní zkušenosti pro pořízení druhého kocourka (kočičky). A´t se snažíme sebevíc, prostě jim kočičího parťáka nikdy nenahradíme.
Druhého kočičáka bych vybírala především podle povahy, aby to bylo také klidné, nedominantní zvíře, které má rádo další kočky. Pokud si vezměte kotě ze soukromého útulku, tety toho většinou o povaze konkrétního zvířátka ví dost a kdyby bylo opravdu nejhůř, můžete kotě vždy vrátit. Nebrala bych ale asi úplně maličké kotě - jednak nevíte, jakou bude mít povahu a pak, tyhle koťata jsou hodně akční a 5 letý kocourek by to nemusel ocenit.
Mohu se zeptat, proč Vám veterináři nedoporučili pořízení druhého kočičáka ?

[janako]

Bohužel neporadím, já jsem většinou pro to, aby kočka či kocourek nežili v domácnosti osaměle jenom s lidmi, ale připouštím taky, že výjimka se najít může...
Pokud je ta změna k dobrému u kocourka natolik patrná, kocourek pookřál a projevuje se očividně spokojeněji, dalšího kočičáčka bych k němu asi nebrala, zlášť když je s pejskem...
Já mám jak víte kočičí smečku, k 99% bych novou kočičku vzala, ale mám tady i naprosto neprůbojnou a bojácnou Žofinku, která v životě nedokáže někomu dát ťafku nebo se bránit, když je to potřeba...
Tak k téhle Žofince bych další kočičku raději nepořizovala, kdyby to bylo možné...
Ona ani nemůže být s kočkama pohromadě, ven chodí taky sama mimo zahradu, najdou se prostě i takovéhle výjimky...

Pokud byste se rozhodla pro další přírustek, tak bych taky radila malé koťátko a ještě raději kočičku než kocourka, tam je ještě o něco menší pravděpodobnost, že by jednou mohla Vašeho kocourka šidit...

[kaba]

Holky děkuju za odpověď. Fíďa je právě povahově přesně to, co popisuje Janako u Žofky. V životě nevytáhl drápky a to ani v sebeobraně před druhým kocourem nebo psem, když ho otravuje nebo tak. Jen tak uraženě kouká Je velmi hodný a submisivní kocour. Když se děje nějaká fakt hrůza (jako třeba když jsme byli na veterině kvůli kastraci) tak zasyčí, ale to je opravdu turbo maximum Přece jen se člověk musí druhé kočce věnovat taky a to by logicky znamenalo ošidit Fíďu o pozornost, což by se mu určitě nelíbilo a byl by z toho nešťastný. Co Bandíček umřel (je to něco málo přes 3 týdny), Fíďa se naučil věci, o kterých jsem si myslela, že prostě nikdy umět nebude, např.o víkendu se poprvé v životě přišel sám od sebe přitulit, když jsem seděla na gauči. Normálně přišel s lehnul si vedle mě (nebo spíš na mě). To nikdy neudělal. Vždy když chtěl mazlit, tak začal ječet a válet se po zemi Taky je mnohem sebevědomější (on je celý život plachý). Taky jak jsem psala, nemám velký byt a zvířata jsou de facto po celou dobu co jsem v přáci zavřené v obýváku, do ložnice je pouším až když jsem doma. Moji vetové nedoporučují pořízení druhé kočky proto, že po smrti Bandíka se Fíďa projevuje pozitivně, takže mu zřejmě vyhovuje, že je jediným kocourkem v domácnosti.

[Bichette]

kabo, už včera jsem koukala na Váš příspěvek a byla jsem zvědavá, co Vám holky poradí. Za sebe mě napadl takový mix všeho, co tu zaznělo a sice - vzhledem k tomu, že býváte často mimo domov, bych do kámoše šla. Ale. Nepořizovala bych kluka, ale určitě holčičku. Stejně tak bych nebrala malé kotě, ale odrostlejší zvířátko s jasně danou poovahou již po kastraci. A nakonec bych volila nějakou plašší kočičku. Ta by neohrozila Fíďovo postavení jako prvního kocourka v rodině, zároveň by měl ale kamarádku. A ještě navrch by to byla velká záchrana, protože plašší kočičku si málokdo vezme, většinou lidé chtějí ochočené mazlíky Přitom ta radost, když se přijde plašinka poprvé ukázat nebo třeba pohladit je něco mimořádného. Takže tohle bych zkusila já a přesně, jak píše rena - zajděte někam do depozita, kde kočičky dobře znají a kde ji případně můžete vrátit, kdyby se to nesešlo.

[kaba]

Bichette, plachá kočička by mi nevadila, ala myslím, že není k nám do domácnosti vhodná, kromě kocourka mám ještě psa a je to pošuk Furt otravuje, rád Fíďu honí (což mu nevadí), občas se může i ohnat (když ho kocour loví v době kdy on okusuje hračku apod.). Navíc plachá kočka neznamená automaticky hodná, může útočit i ze strachu. O víkendu jsem mluvila s jednou paní ze soukromého útulku, nabízela mi 9ti měsíční kotě, že odrostlému kotěti by pes neublížil atd. Hrozně hájila "své" kočky (což samozřejmě chápu), ale nějak se mi nepodařilo vysvětli pointu věci, že Fíďa je naprosto hodný kocour, kterýho absolutně nechci nechat šikanovat jinou kočkou a pořizování 9ti měs.nevykastrovaného puberťáka je z tohoto hlediska krok vedle a tak trochu nejhorší možné řešení. Pro mě je prioritou duševní pohoda mého kocourka, je hezké poskytnou útulkové kočce domov, ale nepřipadá v úvahu, že by to bylo na úkor Fíďi. Snažím se přijít na to, zda by si Fíďa přál kámoše, nebo je spokojený tak, jak je. V tuto chvíli vypadá spokojeně, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

[Bichette]

jéé, nevykastrovaný dévítiměsíční puberťák je nářez

Já jsem samozřejmě myslela vybrat vhodnou plašší kočičku povahově po dohodě s depozitářkou, pokud byste se rozhodla do nějakého zvířátka jít.

Pokud se Vám zdá kocourek spokojený a bude se tak jevit i jaksi v době Vaší nepřítomnosti (poté co se vrátíte), tak není co řešit, každá kočka nemusí nutně žít ve skupině.

Ale kdyby Vám přišlo, že s ohledem na jeho projev nějaký parťák potřeba je, tak bych volila kočičku, kterou jsem popsala výše. Mimochodem jsou plašanky a plašanky. Nemyslím samozřejmě nějakou divokou kočku, ale jsou prostě kočičky, které potřebují čas nebo které moc ke člověku nejsou a zato si dobře rozumí s dalšími kočenami. Příklad budiž naše Bella - máme ji skoro rok a pohladím ji, jen když ji po velkých manévrech ulovím. Přitom není nikde schovaná, leží vyvalená kde všude,blbne, hraje si, miluje, když se něco děje, u všeho čumákuje, ale sáhnout na sebe nedá. Ostatní kočky zato zbožňuje, s každým je kámoška, s každým spinká. Tak něco takového jsem myslela. A to by Vám měly poradit v depozitu, i když tedy potom, co Vám byl nabízen kocourek viz. výše jsem tedy trošku na rozpacích. Nevím, no, ale něco takhle blbého bychom Vám tedy u nás neporadily, takže jsem asi trošku zvykem rozmazlená

No hlavní je, aby byl kocourek spokojený, sama uvidíte, jak se projevuje dále a podle toho pak uvážíte, zda je kamarád potřeba či nikoliv.

[Inoušek]

po mojich zkušenostech s inouškem, se přikláním, ač s těžkým srdcem, k tomu,abyste další kočičku nepořizovali

[kaba]

Inoušku, jakou jste měla zkušenost s kocourkem?

[Inoušek]

Starám se ted momentálně o 21 koček, a žádná z nich po úplné samotě netouží. Když chtějí mít klid, tak si někam zalezou to jo, ale pak se navzájem vyhledávají a blbnou spolu. A to mám různé věkové kategorie, dokonce moje nejstarší cca 15-16 letá stařenka, chce být se všemi pohromadě. Ale náš Inoušek.... chce být prostě sám, poznali jsme to jakmile jsme mu umožnili žít odděleně od ostatních.. Mazlivý, klidnější, bez zdravotních problémů. Jenže zajistit oddělený život je docela fuška, naštěstí tu možnost máme, ale pokud bydlíte v bytě 2+1, myslím , že by to bylo opravdu těžké.... Na druhou stranu, je to jen moje zkušenost, každá kočka je jiná, vy nejlépe znáte svého kocourka a jste schopna posoudit co pro něho a hlavně pro Vás bude nejlepší. Pokud ještě mohu poradit, tak inouškovi méně vadila kočička a postižený kocourek, a také mám dobrou zkušenost s pomalým dlouhodobějším seznamováním, to pak bylo o něco lepší...Držím Vám palce, at vše dobře dopadne

[evelinas]

Ja by som radila,počkať a nechať ho si žiť spokojného.Možno po určitom čase Vám príde do cesty nový chlpáčik.Nemáte sa kde ponáhľať.Naša Lady,totálny plašan,ked zostala sama s Kasperkom,ktorého jediného ľúbila,bola úplne zmenená.Sama sa chodila mojkať,chcela s nami späť.Po príchode Aliho som si aj poplakala.Hoci je Ali pokojný kocúrik ,bola nešťastná a teraz pri Smudlinke opäť.Je utiahnutá,najradšej niekde schovaná a mne je jej ľúto.

[Inoušek]

Řekla bych, že to co píše Evelinas, mi přijde jako nejlepší řešení.. čas ukáže co a jak...



Evelinas- co já se nabrečela kvuli Inouškovi, někdy je to těžké rozhodování, .. kdyby tak člověk věděl co je nejlepší...

[kaba]

Přesně jak říkáte, nechávám tomu volný průběh :)Ani jeden z kocourů nebyl "plánovaný", takže si říkám, že když druhou kočku mít mám, tak si mě najde Fíďa se jeví být v pohodě. Je pravda, že je teď takový nevybouřený, jakmile přijdu z práce, musím se mu věnovat (mazlit a hrát si). Na druhou stranu pozoruju na něm, že je méně plachý (toho si všimla i moje maminka, když u mě byla na návštěvě, a to je co říct )

[kaba]

Tak abych to nějak uzavřela, už několik dní máme dvouměsíční kotě je to krásný malý roubíř, ale trošku čuně
http://www.kocky-online.cz/forum/viewtopic.php?p=170205#170205