|
Komentáře k článku
|
Článek:
Jak na plachého kocoura?
Jsou lidé, kterým nevadí, že vedle nich žije takřka neviditelná kočka. Ale existují také tací, kteří jsou z plaché kočky nešťastní. Poradíte majitelce plachého kocoura?
( | poslal: Věra Marková | 31.03. 2005 | čteno: 23810x | komentářů: 14 )
|
Komentáře: plašánek (2005-04-01 13:10:44, svatka) Odpovědět
Já bych to nelámala přes koleno a nechala ho být, až přijde sám. Brala bych pozitivně, že mě má rád, když chce být poblíž. Ale násilím bych mu nic nevnucovala. Trvá to moc dlouho, než se kočka nechá přesvědčit a někdy ani to ne. Je to jeho povaha a byl by nešťastný, kdyby byl mazlen násilím. Děláte, co můžete a kocour si vybudoval určitou pozici, kde je spokojený on, tak proč ho znásilňovat? A máte přece ještě jednu kočičku, třebas to časem přece jen odkouká:)
Je to těžké, (2005-04-01 13:54:33, Jana T.) Odpovědět
ale nemusí to vždy být tak, že má zvíře nějaké špatné zkušenosti s lidmi a proto se jich bojí. Měli jsme kočičku(loni v létě jí bohužel přejelo auto:-(), brali jsme si jí jako dvouměsíční kotě od lidí, u kterých žila její matka. Určitě byla v dobrých podmínkách a nikdo jí tam neubližoval. U nás doma se stala miláčkem rodiny, ale nikdy nebyla vyloženě přítulná. Nechtěla být na klíně, nespala v posteli. Na návštěvy byla dokonce agresivní jen když se k ní někdo přibližil. Její láska spočívala v tom, že se nechala pohladit. A to se jí nikdy nic zlého nestalo a žila s námi v bytě. Měla holt takovou nezávislou povahu, což se jí také stalo o loňských prázdninách osudné. Byla vždy spíš divoká, i když jsem věděla, že nás má ráda.
Teď máme jinou kočičku, kterou jsme jako kotě našli nemocnou. Ta jistě dobré zkušenosti s lidmi neměla a je to mazel od první minuty.
No, nic jsem neporadila, jen jsem chtěla přidat svou zkušenost:-)
plachy kocur (2005-04-01 19:06:14, Sylvia) Odpovědět
No, som na rozpakoch z vasho slovneho spojenia "stroj na potravu a zachod". To, ze sa kocur nechce maznat, este neznamena, ze vas nema rad, alebo ze by k vam neprechovaval nejake city. Kamaratkina macka je rovnaka - v byte si skvele zvykla, je hrava, roztomila, spokojna, ostatne macky jej nevadia, ked jej majitelia hadzu mysku alebo tahaju spagat, je v siedmom nebi, ... len od ludi sa proste pohladit nenecha. Akonahle nad nu niekto zdvihne ruku, macka zduchne. A to maju ostatne macky maznacikov, ale tato to, proste, neodkukala. Tiez si myslim, ze to je povahou, nepotrebuje maznanie, muchlanie. Jej majitelia sa s tym tiez dlhsie nevedeli zmierit a stale si mysleli, ze sa to casom zlomi. Teraz si uzivaju to, ze je macka spokojna a nepokusaju sa ju prerobit.
(bez názvu) (2005-04-02 00:14:25, Hanka P.) Odpovědět
Je od vás hezké, že svému kocourovi dáváte šanci i prostřednictvím dotazů na netu. Už tím je vidět, že vám záleží hodně na tom, aby se vás nebál. Pokud ho k hlazení a mazlení nenutíte, tak mám pocit, že víc zásadního pro něj udělat nemůžete.Máme doma plachou kočku, která je zřejmě to samé co váš kocourek. Utíká před každým rychlejším pohybem a před rukou. Vím, jak je to strašně těžké nepohladit ten jemný kožíšek a ubránit se blízkému kontaktu tak nádherného zvířete. Chce to hodně trpělivosti, pokory a tolerance. Zní to jako klišé, ale je to tak. Šla jsem na to také tak, že jsem si s ní začala hrát, a pronikla jsem do její přítomnosti skrz její přirozený pud lovit. Kupuji jí spoustu hraček a pereme se jako kočka s myší. Po třech letech to dopadlo tak, že mě má jako myš, na mě útočí a loví mě, ale s přítelem se mazlí - u něj si díky mě uvědomila, že se lidské ruky bát nemusí. Občas jí můžu pohladit i já.Teď spolu žijeme v pravidelných intervalech. Když cítím, že už mojí ruku nemusí, stáhnu se, nějaký čas si jí JAKO nevšímám, hraju si s ní jen když ona sama chce, což je zřídka - tenhle tichý stav trvá asi 3,4 týdny, a ona se pak sama začne na nějaký čas (2 měsíce)vyskytovat v mé přítomnosti. Důležité je vydržet se jí nevtírat do přízně, to vždycky trpím. Jsem ale taky trošku netrpělivá a odborní kočkomilové mě teď asi odepíšou, ale musím se přiznat, že když mě to chytne, to je ale opravdu výjimečně (za 1/2 roku), tak jí bez kompromisů prostě čapnu, pomuchlám a pomazlím. Vážné následky to ale nemá, myslím, že jí to kupodivu vůbec nevadí, spíš se nestihne vzpamatovat a já jsem spokojená. Pak si stejně přijde pro pohlazení, jinak bych tak radikální zákroky nedělala. Od začátku jsem jí hladila - ale jen jemně a pomalu - jenom když se otírala o nohy při hladu a když jsem jí dávala mističku s jídlem, aby věděla, že se ruky bát nemusí. Odnaučila jsem se v jejím okolí dělat prudké pohyby, na větší práce čekám, až je v druhém pokoji. Jinak je to stále kočičí duch, jak jí přezdívají návštěvy, které ji v životě neviděly. Proto si jedeme na umisťovací výstavu pro druhé kotě, možná, že už díky němu nebude tak plachá, přinejmenším nebude alespoň sama doma, když jsme v ppráci. Moc mě neuklidňuje, že se váš kocourek bojí i přes to, že má kamaráda. Nevíte někdo, jak zkamarádit dvě kočky???
Ony se ty (2005-04-02 07:12:50, Jana Bu.) Odpovědět
kočky zkamarádí nejlíp samy - chce to být připravena a přestát první dny, kdy kočky většinou na sebe syčí, prskají atd., po pár dnech to v naprosté většině přestane. Všeobecně se musí hlídat, aby domácí pouštěl nováčka k jídlu a na WC, při hodně velkém syčení a máchání packami je dobré je v nepřítomnosti oddělovat. U vašeho "kočičího ducha" bych se druhé kočky neobávala. Je bezva, že jdete zítra na výstavu (možná se tam uvidíme :)), doporučuji vám vybrat si kočičku či kocourka, který nebyl zatím sám a vyhledává kočičí společnost, takový by mohl vtáhnout toho vašeho do her a dění...U mne je taková třeba Blanička, která se pořád šmrďolí u starého kocoura Cerbeho a vysloveně se k němu tulí :)
Plasan (2005-04-04 07:22:00, Marika) Odpovědět
Mam doma jednu macicku, od maleho macata. Bolo to vzdy take divoke maca, nebojacne, hrave, ale maznat sa proste nechce. Ked ju clovek chce hladkat, maznat, v momente schyta niekolko vychovnych packou :) Tesi ma venovat sa vydesenym, plachym dospelym mackam, a tak sa u nas postupne objavili dvaja plasani. Prvy bol pomerne lahky pripad, v kratkej dobe sa udomacnil, a sam vyhladaval spolocnost a maznanie. Druheho mam treti mesiac, prisiel k nam s nalepkou agresivny az neovladatelny. Chcelo to hodne a hodne casu, kym vobec sa zacalo dat s nim pracovat. Tiez som mala pocit, ze mam tienovy exemplar macky :))) Ale kedze som mala dalsie tri - aj taky by sa uzivil :)Pokroky zacali, ked sa odstranili fyzicke priciny jeho chovanie (vnutorne a vonkajsie parazity, ani clovek nema zaujem o city, ked ho bolia usi a brucho :( Zo zaciatku sa len pozeral, ked som sa hrala s ostatnymi cicami, ale kazdym dnom prisiel o krocik blizsie. Len som si ho nesmela vsimat. Az v jeden krasny den zamaval packou za snurkou :) Sice sa strasne zlakol a rovno schoval, ale druhy den sa to zopakovalo. Dnes uz so mnou spi, len si treba davat pozor na prudke pohyby. Odporucam sa intenzivne venovat maznavke, a plasanovi sa len prihovarat. On si bud zvykne, alebo aj nie :) ale na tom az tak nezalezi, hlavne ked je spokojny.
Plašánek (2005-04-04 15:19:32, ) Odpovědět
Plašánek (2005-04-04 15:29:23, Jitka) Odpovědět
Před rokem a půl jsme si přivezli z útulku velikého plašánka, kočičku, která se ani nedala chytit. Chtěla jsem k našemu kocourovi druhou číču a takovou která se těžko umisťuje. Justýna byla přesně taková. Zhruba dva měsíce byla zalezlá pod postelí, vylézala pouze v noci. Posléze začala komunikovat s kocourem,ale nás se dost bála. Nechali jsme ji být a vůbec si jí nevšímali a po půlroce se nechala poprvé pohladit u žrádla. Po dalším měsíci poprvé zavrněla a dnes je z ní veliký mazel. Nenechá se tahat v náručí ale přijde, lehni si vedle mě a hlavičkou vyžaduje hlazení. Je úžasná. Nyní uvažuji o čtvrté kočičce a opět bych chtěla nějakého plašánka nebo handicapovanou kočičku. Tak se uvidí.
Plašan (2005-04-04 15:42:07, Jana Bu.) Odpovědět
tedy Jituš, jestli chcete plašana a to opravdu oříšek, tak nechtěla byste Petru, co ji inzeruju u OS podbrdska ? Je opravdu plachá, přitom krásná a myslím, že časem by se z ní stal přítula - ale opravdu až časem. Je mi jí líto, je smutná a nový domov pro takové kočky se hledá extrémně těžce :(
plachý kocour (2005-04-05 10:48:45, bea) Odpovědět
Podařilo se mi "ochočit" venkovní kočičku. Trvalo to 4 roky, po 2 letech jsem se jí mohla dotknout prstem tvářičky - tedy spíš ona se mi o prst hlavičkou otřela a další dva roky zabralo přesvědčování, aby se dala pohladit. Pak se mazlila moc ráda - vždycky když jsem musela odejít, běžela za mnou a kousala mne do nohy. To byl její protest. Chování ale ráda neměla nikdy - když jsem u ní seděla na bobku, postavila se mi předníma packama na nohu a předla a mazlila se, to byl ale největší úspěch. Byla venkovní a doma byla jen po kastraci, kdy by byla v bytě, asi by to bylo trochu jiné. Přibíhala na zavolání jako pejsek a projevovala radost, chovací ale nebyla. Ale záleží na tom?
Láska se projevuje mnoha způsoby,že?
opak plachého kocourka- POMOC !!! (2005-05-18 12:31:17, maryje) Odpovědět
máme dvě kočky a kocourka, všichni kastrovaní, bydlí s námi v domě, do svého pokojíčku se dostávají přes dvoje kočičí lítačky - jedny jsou ze dvora do garáže a druhé z garáže do bytečku, teď se tam za nimi naučili chodit dva kocouři z okolí - nejen, že jim všechno sežerou, všechno počůrají (nejsou kastrovaní-smradu jako v Cařihradu), také je děsí a perou se s nimi, a tuhle v noci ještě pohlavně zneužili naší roční kočičku !! když jsme doma, ti dva pacholci si netroufnou, ale v noci spíme a přes den jsme v zaměstnání,
včera bylo v pokoji na podlaze hodně nakakáno - kdo to byl, netuším, buď hrůzou naše číči a nebo ze zlé vůle ti predátoři, vůbec nevím, jak ty mizery odnaučit lézt nám do domu, oba dva jsme již vyplácali, ale je jim to úplně jedno, naši chlupáči jsou naučení na naprostou volnost, buď jsou doma a nebo lítají v zahradách, všechno, co bychom mohli dělat, je zavřít se s kočičím WC přes den a na noc v bytě a to by byl velký zásah do jejich zvyků, nechat udělat lítačky na nějaké čipy by byla pro nás velká finanční rána,
neuměl byste mi, prosím, někdo poradit ??
(bez názvu) (2005-05-18 13:44:59, Dagmar) Odpovědět
Já bych ty dva odchytla a nechala vykastrovat (i kdyby to mělo za následek jen to, že nebudete mít doma smradu jako v Cařihradu a nebudou sexuálně zneužívat Vaši kočičku) Sežrané krmivo by mi nevadilo, pač k nám domů také chodí kočky sousedů a Vy nemůžete vědět co zase tropí ty Vaše, když "lítají" po zahradách".
jedna rada (2006-05-10 00:04:54, Petra) Odpovědět
Vím, že článek je už dost strý, přesto mi to nedá se nepodělit o moji zkušenost - mám kocoura nalezence s neuvěřitelně přátelskou povahou - miluje cizí lidi, cizí psy, cizí kočky, zvědavě očichával ježka,... Sousedka se ujala venkovního kocourka - našli ho skoro umrzlého, kočičák se rychle uzdravil, ale skoro se bál i vystrčit čumák z pelíšku, pohladit se nenechal vůbec. tak jsme to zkusily - co? Vzala jsem svého Tlapu a milé sousedce ho na několik hodin půjčila. Kocourci (oba ani ne roční, nekastrovaní) se chvíli očichávali, pomalu si začali hrát... po pár hodinách byl kocourek jeko vyměněný. ven pořád nechce, když se otvírají dveře jde se raději rychle schovat, ale už se nebojí každého pohybu, nechá se ochotně mazlit, hraje si se psem,...
Možná i jiným plachým kočkám by společnost, nebo aspoň návštěva takového kočičího terapeuta pomohla...
2 kocouři (2011-12-19 23:09:34, Martina Budková) Odpovědět
Mám doma 4měsíčního britskýho kocoura, kterého mám už 2 měsíce doma. Nyní jsem si koupila druhého britského kocoura, kterému je 3,5měsíce. Jsou to oba kocouři skoro stejně staří, ale ten kterého jsem měla prvního pořád ubližuje tomu novému. Napadáho až mu i vyrve chlupy je to normální jsou to koťata a jsou spolu už 4 dny a nepřestává mu ten starší ubližovat. Bylo mi řečeno, že se 2 kocouři snesou je to pravda ?
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|