|
Komentáře k článku
|
Článek:
Jak se ztratil Prcek
Aneb povídání o tom, co se může stát každému chovateli bytových koček (ovšem konec nemusí být tak dobrý), a o užitečnosti sítí do oken.
( | poslal: Dagmar Šípová | 03.05. 2005 | čteno: 20676x | komentářů: 3 )
|
Komentáře: Dobrý konec (2005-06-08 09:01:54, Pavla) Odpovědět
Když jsme bydleli jěště v paneláku v centru města měli jsme jen jednu kočku. Okno bylo vždycky otevřené tak akorád. Jednou zvonek a za dveřma stál soused a ptá se jestli nám nechybí kočka. Protáhla se oknem a po parapetu přešla k němu na návštěvu. Kdyby jí uklouzla nožka ...., ani to nedomýšlím!
Kočky a paneláková okna (2008-04-24 21:15:58, Jackie) Odpovědět
Taky jsme zažili podobný horor. Měli jsme načas kocourka, vypiplali jsme malé ztracené kotě které s námi žilo asi rok a půl, než dostal nový domov v baráku s velikou zahradou. jednoho krásného dne náš milý kočičák vylezl z otevřené kuchynské ventilačky a usídlil se na parapetu ZA oknem- v šestém patře. Dívala jsem se na něj za oknem z kuchyně a bylo mi špatně závratí a představou, co když mu ujede tlapka...Co mám dělat, volala jsem, třásla se, nedosáhla jsem na něj a nechtěla jsem podnikat nic co by ho vyplašilo... Ale nic se nestalo. Kocour se vyslunil a v klidu se vrátil po parapetu zpátky domů. Já se sesbírala z podlahy a šla koupit okenní sít:-)
Taky se přiznám k hororové situaci: (2008-04-24 22:05:12, Katja) Odpovědět
když jsem měla jen Corrynku, myslela jsem, že bude stačit obyčejné zábradlí na terase, že kočička pochopí, že nemá chodit mimo, nakonec okolo stejně nic zajímavého není(terasa je ze dvou stran lemovaná mírně svažitou střechou šestého patra vnitrobloku, který by kočka teoreticky mohla celý obejít) Corry si to nemyslela. Prolézala zábradlím za mouchami, a vůbec ho nevnímala jako hranici. Vždy jsem ji chytala, ale jednou mi prostě zmizela. Byla pryč. Nikde v dohledu. Chodila jsem po terase a volala ji, a nic. Kdyby spadla do dvora, já bych se tam nedostala, je zamčeno. Přesto jsem se asi po hodině volání vydala dolů. Cestou mě napadlo podívat se ze střešního okna v nižším podloží bytu, i když jsem věděla, že na ulici nedohlédnu. Vyhlédla jsem - a Corrynka se krčila v okapové rouře! Zřejmě se vydala za mouchou až na hřeben střechy, tam jí uklouzly packy, a jela po střeše přes dvě patra, až ji zachytil okap. Já ji hledala na druhé straně střechy, do dvora. Umíte si představit, jak jsem strnula, až zle mi bylo při představě, že by ji okap nezachytil a ona by letěla z šestého patra na ulici, kudy chodí plno psů. Jenomže já do toho okapu nemohla dosáhnout, okno je příliš vysoko, a jí na taškách klouzaly drápky. Nakonec mě napadlo tam spustit kobereček, a po něm ona vyběhla. Popadla jsem ji a držela. Od té doby na terasu nesměla, dokud jsem ji neohradila vysokými hustými rohožemi. A jakmile to bylo, ona - a Sam a Abby po ní - se ani nepokusili dostat se ven. Přijali je jako hranici a spokojeně se tam vyhřívají a honí. Ale lidi,to byl tenkrát šok!
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|